Dominik Hašek florbalu. Tak je často představován Tomáš Kafka, bývalý gólman Tatranu Střešovice nebo švédského Balrog B/S IK. V rozhovoru pro ATT Sport Zone byla řeč mimo jiné o tom, že má Kafka převzít Tatran ve zcela nové roli – v říjnu by se totiž měl stát šéfem tohoto slavného klubu.

Začnu od vašeho narození, protože už to je zajímavé. Ani ne tak datum 26. srpna 1978, ale spíše mám na mysli místo narození. Jste totiž rodákem z japonského Tokia. Jak to, že jste se narodil právě tam?

Můj otec dělal pro ministerstvo zahraničí a v Japonsku čtyři roky žil. Právě během té doby jsem se tam i já narodil. Přesto mám jenom české občanství, protože v té době by bylo asi nepřípustné, abych získal občanství takové kapitalistické země, kterou Japonsko bylo.

Umíte něco japonsky?

Nějaká japonská slova umím. Napočítám japonsky do desíti a znám také takové ty základní fráze a pozdravy. Já se v té zemi prakticky jen narodil, byl jsem tam pak jen jednou, když mi bylo asi pětadvacet. V budoucnu bych se tam ale chtěl ještě někdy podívat. Přeci jenom mám k Tokiu tím, že jsem se tam narodil, specifický vztah.

V době, kdy jste začal hrát florbal, byl tento sport v počátcích. Jak jste se k němu tenkrát vůbec dostal?

Velkou náhodou. Můj bratranec tehdy skončil s hokejem a v Tatranu ho ukecali, ať jde za něj hrát. Potřebovali nějaké hráče, kteří umí držet hokejku. Po měsíci za mnou přišel s tím, že jim tam chybí druhý gólman, a že na tréninku už nechtějí hrát na jednu prázdnou bránu. Zeptal se mě, jestli bych to nechtěl vyzkoušet. A já na to kývl. Už proto, že jsme to měli asi sto metrů od baráku, jsem do toho s radostí šel. Náhoda dala tomu, že jsem si v tomto ohledu uměl vybrat bydliště a pak se připojil k jednomu z nejlepších týmů 90. let, ve kterém hrály velké hvězdy a díky tomu, že jsem s nimi mohl trénovat, jsem se nakonec vypracoval na slušnou úroveň.

Nevadilo vám, že jste jako florbalový brankář vykrýval míčky jen tělem? Přeci jen, někomu ta hokejka u gólmanů chybí…

Já na to byl díky své sportovní minulosti tak nějak zvyklý. Vždy jsem totiž dělal sporty, kde se míč “ovládal” nohama nebo rukama. Hrával jsem fotbal, volejbal či basketbal. Třeba hokej mi nikdy moc nešel, takže mi ani nevadilo, že jako florbalový gólman tu hokejku nemám.

Před rokem jste ukončil kariéru. Během té jste získal stříbro a dva bronzy na mistrovství světa, slavil jste 13 titulů s Tatranem a byl jste vyhlášen nejlepším gólmanem světa. Čeho si považujete nejvíc?

Nejraději člověk vzpomíná na ty úspěchy, kdy se to v nějakém tom zápase mohlo překlopit na obě strany. Rád vzpomínám na semifinále mistrovství světa ve Švýcarsku, kdy jsme Švýcarům dali asi minutu před koncem vítězný gól. To jsme zažívali velkou euforii, jelikož jsme věděli, že ten soupeř má strašně málo času na vyrovnání. To byl jeden výrazný moment té kariéry, a druhý mám spojený s ligou. Mám na mysli můj první titul v roli jedničky Tatranu. To byl rok 1998. Tehdy jsem florbal chytal teprve třetím rokem. Náš tým byl tenkrát velmi oslabený kvůli zraněním a proti nám stál nabitý tým Vítkovic. Hrálo se to tehdy ještě na série a v té rozhodující to bylo 1:1 a nějaké čtyři vteřiny před koncem jsme po velkém tlaku nahodil míček na bránu a soupeřův gólman si to srazil do brány. Míček se pomalu šoural za čáru a celá hala byla napjatá. Když to vyšlo, tak to byla vůbec ta největší euforie, co jsem zažil.

Jak se florbal změnil od vašich začátků do současnosti?

Co se týče gólmanů, tak tam se toho moc nezměnilo. Výstroj je stejná a gólman vykrývá pořád stejný prostor, jako před těma 25 lety, kdy jsem začínal. U hráčů se toho ale změnilo dost. Hlavně hokejky, které dnes dělají velmi sofistikovaně. Přidávají do nich různé výztuže, aby to pružilo vhodně přesně v okamžiku střely, kdy to pružit má. Také mi přijde, že se změnila technologie výroby míčku. Dříve byly míčky z takového měkčího plastu, kdežto dneska je ten plast tvrdší. Díky tomu je úplně jiný přenos kinetické energie mezi hokejkou a míčkem, je lepší. Střely jsou díky tomu rychlejší a gólmana to více štípe do rukou. Tedy hlavně pokud chytá bez rukavic jako já.

Věnujete se ještě nějak florbalu?

Ano, chodím hrát a přesedlal jsem do pole a hraju v útoku za veterány. V loňské sezoně jsem si ještě jako gólman střihl takovou krátkou epizodu v Trenčíně. Kdysi dávno jsem tamním kamarádům slíbil, že si za ně někdy zachytám. Oni ten slib po letech vytáhli a já tak musel narukovat na play off. Bylo to velmi povedené, i když krátké angažmá. S Trenčínem jsme totiž vyhráli historicky první titul slovenské ligy.

Mezi florbalovou komunitou se mluví o tom, že byste se mohl stát šéfem Tatranu. Co je na tom pravdy?

Pravda to je. V Tatranu už to bylo tak trochu avizované. Klub vede nějakých 25 let Martin Vaculík, který už cítí, že je unavený, a že by to měl převzít někdo nový. Navíc má spoustu dalších aktivit. Jsme domluveni, že bych zhruba od října mohl převzít vedení toho florbalového oddílu. On je zároveň předseda celého TJ, pod který spadá třeba volejbal či tenis. On se bude i nadále o celou tu jednotu starat a já budu mít na starost jen florbal. Ten bude ale provázaný i s dalšími těmi sporty, které jsem v rámci Tatranu jmenoval. Zejména pro děti je důležité, aby se rozvíjely po více stranách. Jedině tak se stanou komplexním sportovcem, který může být úspěšný.

Jako důvod konce vaší kariéry jste uvedl, že máte moc pracovních povinností a chcete věnovat více času rodině. Můžete tedy popsat, jak vypadá vaše pracovní vytížení?

Už 18 let pracuji v mezinárodní poradenské firmě Ernst & Young. Starám se tam o služby pro klienty, kteří potřebují pomoct bojovat s podvody, korupcí či zpronevěrou ze strany zaměstnanců nebo dodavatelů. Já právě tyto podvody vyšetřuji a pomáhám s nimi těm, kteří to potřebují. Zároveň dělám i prevenci. Mám pod sebou tým o 25 lidech v Česku a o pěti lidech na Slovensku. Tyto dvě země mám na starosti a s tím souvisela i ta loňská epizoda v Trenčíně, kdy jsem florbal mohl spojit i s prací.

Často vás srovnávají s florbalovým Dominikem Haškem. Lichotí vám to, nebo spíš nikoliv?

Trochu se za to stydím. Dominik Hašek je přeci jen jenom jeden. Podle mě to není úplně vhodné, tohle srovnávání. On byl, nebo je, globální sportovní superstar. To já určitě nejsem. Navíc naše výplatní pásky po stránce toho, kolik jsme vydělali sportem, jsou úplně jiné (směje se). Liší se to tak zhruba o tři nuly. Co on vydělal v milionech, tak já vydělal v tisícovkách. Já peníze florbalem vydělal vlastně jen při půlročním angažmá ve Švédsku, kde jsem si chtěl vyzkoušet ten nejlepší florbal na světě.


Autor: LJ