Je jedním z nejlepších českých obránců současnosti. Soupeři ho nesnáší a spoluhráči jsou rádi, že ho mají v týmu. Vizáží ho často přirovnávají k herci Budu Spencerovi a vidí v něm i podobnou bouřlivou povahu. Mimo mantinely je to však velký sympaťák. Řeč je o Radko Gudasovi. Ten v rozhovoru pro ATT Sport Zone mluvil mimo jiné o tom, že ovládá vedle své mateřštiny tři cizí jazyky a dalšími dvěma by se dorozuměl.

Jaké byly vaše hokejové začátky?

Už v dětství byl hokej jasnou volbou. Hrával ho táta a já od malička sledoval jeho zápasy. Vyzkoušel jsem si i některé další sporty, ale pořád jsem chtěl být po tátovi hokejista a to mi tedy i zůstalo. Aktivně jsem se hokeji začal věnovat poprvé ve Finsku, když tam táta hrával v Jyväskylä. Potom jsme se stěhovali do Německa, Švýcarska, Norska, Švédska a zpátky do Německa. V těch všech zemích táta hrával hokej a já jako dítě také.

V každém tom státě se mluví jinou řečí. Jak jste se dorozumíval se spoluhráči a trenéry?

Musel jsem se vždycky naučit řeč, kterou se v tom daném státě mluvilo. Naučil jsem se švédsky a německy, finsky jsem se také dorozuměl a angličtinu jsem se učil až jako poslední cizí jazyk. Finštinu už jsem za ty roky zapomněl, i když bych přeci jen pár slov dohromady dal. Letos v létě jsme byli s manželkou ve Švédsku, kde jsem si švédštinu oprášil a domluvím se. Stejně tak to mám s němčinou a angličtina je po těch letech v zámoří jasná. K tomu se teď učím francouzsky. Ať už jsem kdekoliv, snažím se přizpůsobit tamní kultuře a naučit se i řeč.

Fanoušci vás vnímají jako silového obránce a bouřliváka, který se nikdy nebojí zastat svých spoluhráčů. Tyto vlastnosti máte od malička?

Popravdě ani nevím, jestli to tak mám od malička. Ale je pravda, že už táta hrával tvrdý hokej a nějak mě k tomu automaticky přivedl. Už nějak od dorostu jsem se snažil tu hru do děla pilovat a dnes je to v týmech, ve kterých hraju, moje role.

Od nové sezony budete oblékat i nový dres. Z Philadelphie jste odešel do Washingtonu. Jak jste s tím spokojený?

Já se na působení ve Washingtonu těším, je to další štace a chci si to užít. Beru to jako další novou zkušenost a rodinka už se na to také těší. Vyzkoušíme si život na jiné straně Spojených států a já navíc budu hrát v úspěšnému týmu. Bonusem u Capitals je navíc to, že jsou tam další Češi, což je vždycky příjemné. Je tam i pár kluků z Ruska, tak věřím, že tam utvoříme dobrou partu a ten tým je i hráčsky skvěle poskládaný.

Jen pár hodin před tímto rozhovorem podepsal s Washingtonem novou smlouvu Jakub Vrána. Mluvil jste s ním o tom?

To mě určitě potěšilo. Při mistrovství světa jsme se docela sblížili a mluvím s ním často. Zrovna dnes jsem mu kvůli tomu chtěl volat. Určitě to spolu nějak probereme.

Je ve Washingtonu někdo, s kým jste měl v minulosti konflikt, a kdo by vás třeba nemusel úplně příjemně přivítat?

Mě nemá ze soupeřů nikdo rád. Na ledě je to zkrátka jiné, než mimo led. Vím, že jsem se s někým z těch kluků porval, ale to je za námi. Naopak si myslím, že kluci ve Washingtonu ocení to, že teď budu hrát s nimi. Takových hráčů jako jsem já je v Capitals víc. Jsem rád, že je budu mít v týmu. Když bych je měl jmenovat, tak třeba Tom Wilson, Garnet Hathaway nebo Ríša Pánik. Právě oni dokáží zahrát do těla a nebojí se ničeho.

A byl třeba v minulosti v nějakém týmu hráč, který se stal vaším spoluhráčem poté, co jste se třeba porvali a nemohli jste pak k sobě najít kvůli tomu cestu?

Takovou zkušenost nemám. Když někdo takový byl, tak jsme se tomu společně zasmáli. Každý, kdo mě zná, tak ví, že mimo led jsem naprosto nekonfliktní člověk. V kabině navíc musí všichni táhnout za jeden provaz a tak by ani nebylo dobré, aby nějaké naše potyčky nebo konflikty z dřívějška někdo řešil. Je důležité takové věci házet za hlavu a myslet jen na ta týmová vítězství.

V nové sezoně se určitě nevyhnete zápasům proti Philadelphii. Jaké bude hrát proti bývalým spoluhráčům a výbornému kamarádovi Jakubu Voráčkovi?

Zrovna včera jsme byli spolu na obědě a bavili jsme se o tom. Dělal si ze mě srandu, abych si na něj dával pozor. Každý máme v tom svém týmu svojí roli. Já ale vím, že po něm určitě nějak zvlášť agresivně nepůjdu. Stále však platí, že na ledě se na nějaké bratry nehraje a každý dělá všechno proto, aby jeho tým vyhrál. Já určitě nic vypouštět nebudu a spíš oni by si měli dávat pozor, aby tvrdě nenarazili. Na nikoho nějaký zvláštní ohled brát nebudu. To už zjistili kluci v Tampě, že když jsem hrál proti ním, že jsem je nešetřil. Navíc je výhoda hrát proti klukům, které znáte. Už dopředu totiž tušíte, co na tom ledě udělají, jaké kličky používají a také víte, jak se pohybují.

Pojďme ještě na chvíli od hokeje. Jak trávíte letošní léto?

Jak už jsem zmínil, byli jsme chvilku ve Švédsku a pak také na kolech v Českém ráji. Hlavně jsme se ale snažili trávit co nejvíce času s rodinou. Ještě nás čeká měsíční pobyt v Kanadě. Já ale samozřejmě hodně trénuji a toho volna pak člověku stejně moc nezbývá.

Během rozhovoru jste hodně zmiňoval cestování. Co ale děláte nejraději ve volném čase, abyste vyčistil hlavu?

Hodně chodím hrát golf. V poslední době ale předěláváme byt, takže s tím bylo dost práce. K tomu čekáme další přírůstek, takže tomu všemu věnuji čas mimo hokej. Teď v létě jsem se ale příjemně odreagoval u kamaráda na farmě, kde jsem mu pomáhal házet seno. To bylo příjemné vyčištění hlavy. Úplně jsem vypustil z hlavy fyzickou námahu a soustředil se jen na to seno.

Bylo vám 29 let a vaše sportovní kariéra bude jistě ještě dlouhá. Přesto se zeptám, jestli ji jednou budete chtít uzavřít v Česku? Nebo to uděláte na vrcholu v NHL?

Moje vize je taková, že chci hrát hokej do té doby, než mi bude sloužit zdraví. Já hokej miluju a kvůli tomu to i hraju. Pokud vyhráváme a týmu se daří, tak z toho mám opravdu velkou radost. Určitě se jednou nebudu bránit tomu, abych si zahrál za nějaký český tým. V tuto chvíli ale nedokážu odpovědět na to, jestli to bude za rok, kdy mi končí v zámoří smlouva, nebo jestli to bude třeba za pět let. Každopádně bych si chtěl jednou zahrát buď tady někde v Evropě, nebo tu extraligu. A to tedy před tím, než to pověsím na hřebík. Důležitě však bude to zdraví.

Do zámoří jste odešel po letech strávených v mládežnických týmech Kladna a právě za kladenské mužstvo jste si zahrál také extraligu. Sledujete dění v klubu i dnes?

Samozřejmě, že výsledky Kladna sleduji a postup do extraligy mi neunikl. V posledních letech jsem před odletem do Ameriky na Kladně i trénoval. To sice letos nestíhám, ale Kladnu jsem úspěchy vždycky přál. Teď bude záležet hodně na tom, jak bude vypadat finální tým.


Autor: LJ