Pekka Rinne, Henrik Lundqvist. Dva gólmani, přes které se snažil Marek Mazanec probít do NHL. Za šest let z toho bylo 31 startů za Nashville. Před sezonou 2019/20 se osmadvacetiletý rodák z Písku nakonec vrátil ze zámořské mise zpátky do Čech a posílil Hradec Králové. V rozhovoru pro ATT Sport Zone Mazanec mluvil mimo jiné i o vztazích brankářů ve farmářských týmech.

V zámoří jste strávil šest sezon. Bylo to z vaší strany hodně o trpělivosti?

Ano, musel jsem být trpělivý. Bral jsem to tak, že se budu rozhodovat rok po roku. Krom první smlouvy jsem také vždy podepisoval jen jednoletou smlouvu. Nicméně jsem pořád čekal, čekal a chtěl jsem si ten sen o NHL splnit. Dal jsem tomu těch šest let, ale podle očekávání to nedopadlo, tak jsem se vrátil zpátky.

Nejdéle jste působil v organizaci Nashvillu, kde byl jeden z nejlepších gólmanů NHL Pekka Rinne. Jak přes něj vedla vaše cesta do brankoviště Predators?

Když to řeknu špatně, měl jsem štěstí na to, že hned v mé první sezoně, kdy jsem odchytal 25 zápasů, se Pekka zranil. Tehdy jsem dostal největší příležitost si NHL pořádně zachytat. Jenže pak to bylo o tom, abych podával stabilně dobré výkony na farmě, kterými bych si řekl o roli dvojky Nashvillu. Bylo to ale těžké. Takových, jako jsem já, tam naplivají za hodinu kýbl (směje se). Ne, opravdu. Je tam velký přetlak. Byli tam holt lepší, kteří mě přechytali.

Jaké jsou vztahy mezi gólmany na farmě, kteří se mezi sebou perou o místo v NHL?

Měl jsem na parťáky vždycky štěstí. Samozřejmě, že tam byla zdravá rivalita, chytat může jen jeden a do brány by chtěli oba. Většinou jsme si ale pomáhali a bavili se spolu.

Po sezoně 2016/2017 už jste to v NHL zabalil, odletěl do Evropy a posílil Slovan Bratislava. Do zámoří jste se ale ještě ten rok vrátil a chytal jste na farmě New Yorku Rangers. Co vás k tomu vedlo?

Dá se říct, že jsem cítil šanci, že bych se mohl do NHL ještě podívat. Tenkrát tam byl Ondra Pavelec jako dvojka za Henrikem Lundqvistem, a právě Ondra se zranil. Navíc byly takové náznaky, že už Ondra hokej hrát nechce – rok poté ukončil kariéru. Jenže když se Ondra Pavelec zranil, tak jsem se zranil i já a šanci dostal Alexandar Georgiyev. On tehdy ukázal, že je výborný gólman, stal se dvojkou za Lundqvistem a tu pozici si drží dodnes.

Loňská sezona byla v zámoří zatím vaše poslední. Proč jste poté zvolil odchod do hradeckého Mountfieldu?

Neměl jsem moc dobrou sezonu na to, abych si mohl nějak vyskakovat a koukat po nějakých lepších klubech v zahraničí. S agentem jsme si řekli, že nějakou první dobrou nabídku vezmeme a Hradec byl první a dal dobrou nabídku. Zpětně to hodnotím tak, že to byla výborná volba.

Jaké jsou vaše ambice s Hradcem Králové?

Nabídku od Hradce jsem přijal mimo jiné i proto, že má dobrou vizi. Je tady nastavený nějaký program a ten plní realizační tým i hráči. Všichni v Hradci vědí, jaké jsou cíle a ambice, a každý je chce naplnit. To se mi moc líbí.

A co rád děláte ve volném čase?

Mým nejoblíbenějším koníčkem je asi hra na kytaru, ale samozřejmě, že rodina spolkne nejvíc času.


Autor: LJ