Jaromír Jágr. Hokejová legenda, vzor a ve 47 letech stále aktivní hokejista na špičkové úrovni. V unikátním rozhovoru pro ATT Sport Zone mluvil Jágr o svém soukromí, kariéře, ale zavzpomínal také na angažmá v Itálii či na zápas za německé Schalker Haie, ve kterém dal jeden gól a na dalších 10 přihrál.

Udělat zajímavý rozhovor s Jaromírem Jágrem není jednoduché. “Každý se ho totiž už snad na všechno zeptal. Proto jsem dlouho přemýšlel nad otázkami, které mu možná nikdo nikdy nepoložil. Nebo alespoň dlouho ne. Zároveň jsem s otevřenou pusou poslouchal jeho argumenty k určitým tématům, po přečtení kterých si budete říkat, že má naprostou pravdu, i když jste o tom doposud třeba pevně přesvědčeni nebyli. Doporučuji číst až do konce,” řekl šéfredaktor ATT Sport Zone Lukáš Jůdl na úvod tohoto poutavého čtení.

Od spousty vrcholových hráčů jsem slyšel, že důvod, proč tak dlouho hrajete na tak skvělé úrovni je ten, že nemáte rodinu a máte proto čas na tréninky a hokej celkově. Souhlasíte s tím?

(Dlouho se zamýšlí) To, že to říkají někteří hráči, to se dá považovat tak trochu za jejich výmluvu. Většinou to říkají ti hráči, kteří už museli skončit. Hledají pro to důvody všude kolem, ale téměř nikdo je nehledá u sebe. Vždycky je to v tobě. Věřím tomu, že i když ti hráči mají rodiny, tak mohou být nejlepší. A mám pro to argumenty. Tak začneme – Federer má čtyři dětí, je mu 38 a pořád září. Porazí ho někdo? Možná jeden hráč… Pak třeba LeBron James. Tři děti, a furt válí. Pokud má sportovec rozumnou manželku, tak může být i s rodinou nejlepším sportovcem světa. Člověk má přeci tolik času! Jen je potřeba si ho dobře rozplánovat. U té manželky je důležité, aby věděla, že si našla profesionálního sportovce, který svou práci miluje a musí jí něco obětovat. A co je nejdůležitější? Aby toho sportovce nechtěla přeměňovat. A je jedno, jestli jste hokejista nebo děláte jiný sport.

Asi nemá cenu se ptát na to, která sezona bude vaše poslední. Přesto se zeptám, jestli byla nějaká sezona, po které jste byl připraven kariéru ukončit?

Konec kariéry nevyhlížím. Popravdě je to i o tom, že v tom hokeji je oproti dřívějším rokům menší konkurence. Díky tomu mám prostor na to, abych mohl stále hrát. Ale je pravda, že zranění dokáží tu kariéru pořádně zkomplikovat. Nicméně jsou dva typy zranění. Ten první je o tom, že máš smůlu a nemůžeš to ovlivnit. Druhý, a tedy i častější typ zranění, je o tom, že si něco způsobíš svou vlastní nepřipraveností. Ale to je zas na jiné a delší povídání.

Zdroj: Rytíři Kladno.

Přesto je obdivuhodné, že hrajete nejvyšší soutěž i ve 47 letech. Proč není takových hokejistů víc?

Ten problém vidím zcela jasně. A vidím to i u nás v týmu. Tady prostě není hráč, který by šel dobrovolně na čtyři hodiny do posilovny. My byli jiná generace. Takový Jirka Šlégr zvedal v šestnácti letech na bench 160 kilo. Zároveň tím motivoval ostatní hráče, kteří byli tak, jako on, ty čtyři hodiny v posilovně a makali. Dnes, když hráčům zaručím, že po takovýchto drilech půjdou do NHL, tak oni stejně takovéto tréninkové dávky absolvovat nepůjdou. Svět se posunul a oni nemají motivaci.

Jak to myslíte?

Na maso budete mít, i když nebudete dělat skoro nic. Na čokoládu taky tak. Do zahraničí se dnes taky podíváte za málo peněz. Může si to spousta lidí dovolit. Já třeba na dovolené v zahraničí nebyl do 18 let, protože to tak lehké nebylo.

Asi není potřeba připomínat vaši úspěšnou kariéru. Co ale možná někteří tak už úplně neví, že jste hrál vedle špičkových soutěží také za italské Bolzano a německý Schalker. Obě ty angažmá jste absolvoval v sezoně 1994/95. Připomínám, že Schalker Haie tehdy hrálo až druhou německou ligu a italská soutěž byla na velmi nízké úrovni. Proč jste šel zrovna tam?

Itálii tehdy zařídil můj někdejší agent Mike Barnett. Ten mimo jiných zastupoval třeba i Gretzkyho. Kamarád Barnetta byl manažerem Bolzana. Chtěli mě přivést hlavně proto, aby vydělali na lístkách. Už tehdy jsem byl díky působení v NHL docela známý. Šel jsem tam už jako dvojnásobný vítěz Stanley Cupu. A v té Itálii jsem nehrál úplně ligu. On to byl v podstatě jen turnaj alpských týmů, který se konal přes víkend. Během něj se odehrálo pět zápasů – základní část a pak finále proti francouzským týmům.

Za Schalker jste dal v jednom zápase jeden gól a na 10 jich přihrál. Pamatujete si ještě ten zápas?

Trochu si vzpomínám. Schalker byl domluvený přes mého kamaráda Mariána Jelínka. Nebo Edu Nováka a Petra Fialu? Někdo z nich tam před tím trénoval, už ani nevím. Ten zápas se odehrál, myslím, ještě před začátkem sezony. Ale ten zápas si ještě pamatuji a myslím, že každé střídání, které jsem byl na ledě, jsem měl jeden bod. V té době jsem byl ale ještě dobrej (směje se).

Během vaší kariéry musíte stále čelit davům fanoušků a novinářů. To musí být psychicky dost složité a soukromí tak často moc nemáte. Jak to berete?

Nedávno jsem byl v kině na filmu o Maradonovi, kde bylo díky autentickým záběrům vidět, že byl neustále obklopený fanoušky, novináři a davy lidí. Každopádně já se nemohu s Diegem Maradonou v tomto ohledu vůbec srovnávat. Kolem něj bylo mnohonásobně víc lidí, než mám kolem sebe já. Ten Maradona třeba vážně neměl soukromý život. Skoro se mu ani nedivím, že sklouzl k těm všem věcem, které pak tu jeho kariéru prakticky ukončily. On by se z toho asi jinak vážně zbláznil. Žil ve zlaté kleci, ze které se nemohl jít jen tak projít po ulici či třeba na nákup. To není život. Já to zdaleka tak nemám a ta pozornost lidí mi nevadí. U mě je to všechno tak ideálně rozložené – popularita, fanoušci, ale zároveň i soukromí.

Vysoké peníze, které se točí ve sportu, mohou často člověka změnit. U vás to ale moc znát není, působíte velmi skromně a pokorně. I když se dá říct, že si můžete pořídit prakticky cokoliv, co vám v hmotné rovině dokáže udělat největší radost?

Penězma jsem se nikdy zkazit nenechal. Všude kolem tebe jsou během té kariéry lidé, kteří ti s financemi radí. A pokud si chceš něco dopřát, tak dáš peníze do věcí, které sám znáš. Peníze ale nejsou v životě nijak významně důležité. Na nich je jen pozitivní to, že víš, že díky ním mnohé můžeš. Svoboda. Ale to je pořád jen pocit. Ty jinak ty peníze vlastně nepotřebuješ. V tomto ohledu je zajímavé si přečíst židovskou kabalu. V té se krásně popisují lidské potřeby. Je to prakticky Maslowova pyramida potřeb. První stupeň těch potřeb je o tom, že člověk touží po sexu, jídle a ubytování. Když těchto potřeb dosáhneš, hledáš další. Ty jsou o bohatství. Jakmile dosáhneš bohatství, toužíš po úspěchu a moci. A jakmile dosáhnete i těchto potřeb, vzniká poslední potřeba poznání. Duchovna. Lásky. Teď si budou zase někteří lidé říkat, že se mi to kecá. Ale je to tak. Peníze prostě nejsou všechno.

Rytíři uzavřeli se společností ATT Investments novou partnerskou smlouvu. ATT se zabývá investičním zlatem, šperky či drahými kameny. Řada sportovců už se v investování pořádně spálila. Do čeho se vyplatí podle vás investovat své úspory, abyste o ně nepřišel a pokud možno, aby vydělávaly?

Těmto věcem popravdě moc nerozumím. Co mám ale možnost vnímat, tak nejlepší investice jsou do nemovitostí. Bydlet potřebujeme pořád. A ty ceny nemovitostí stále stoupají. Mnozí si myslí, že je to jen bublina, ale existují tady zase fakta. Planeta se rozrůstá, díky novým technologiím a zdravotnictví se dožíváme více let a to znamená, že se stále rodí více dětí a méně nás umírá. A lidé budou přibývat a budou potřebovat bydlet. A netýká se to jen nemovitostí k bydlení, ale třeba i zimních stadionů, abychom zůstali u sportu. Před pár lety šel postavit nový zimák za několik set milionů a teď je to třeba i o dvojnásobku této ceny.

Zdroj: Rytíři Kladno.

Vy se nevyhýbáte sociálním sítím. Ty sice přináší zajímavý obsah, ale často také nepříjemné reakce lidí, stejně tak, jako je tomu v médiích, která vždy neřeší jen příjemná témata. Je někdy něco, co se objeví na internetu a naštve vás to, nebo mrzí tak, že na to musíte nějakou dobu myslet?

Tady na úvod řeknu, že žádná pravda neexistuje. A každý má na všechno jen svůj osobní pohled. A na sociálních sítích je to často o tom, že každý chce dělat důležitého. Zvlášť tací lidé, kteří toho v životě moc nedokázali. Tací lidé na sebe chtějí upozornit. Ti úspěšní lidé na sebe takto upozorňovat nepotřebují, jelikož na sebe strhávají tu pozornost svými úspěchy. A ne nějakou debilní hláškou nebo debilním příspěvkem. To je ale normální, každý člověk má v sobě zaklíčováno to, že na sebe chce upozornit. To je přirozené.

A často se opírají o nějakou informaci, která je vytržená z kontextu, že?

Ano, oni nemají správné informace a myslí si, že je mají. A pak jsou tím zaslepení a myslí si, že mají pravdu. Ale jak už jsem řekl, na světě není žádná pravda. Svět není hmotný, i když si mnozí myslí, že hmotný je.

Což tedy mám chápat tak, že vás to při pohledu na ty sociální sítě a příspěvky na nich mrzí?

Tak se to dá říct. Nemusím chodit daleko ze zimáku. My se tu denně snažíme dělat maximum v rámci určitých možností, a přesto se pořád najdou tací, kteří si furt budou tvrdit svoje. Furt jim něco vadí a myslí si, že by tu naší práci dokázali dělat lépe. A pořád rejpou, aniž by si uvědomili, že tím někomu ubližují. Já mám na to takové svoje přirovnání. To je stejné, jako když ty budeš chodit k tvojí mámě na oběd. Ona ti každý den bude s radostí vařit to jídlo, ale ty po každém obědu jí řekneš, že to stojí za nic. Ale ona tě má ráda a bude ti vařit i dál. Znovu ti ten oběd udělá, dá si s ním práci a věnuje mu ten svůj čas. Ale jednou přijde ta doba, kdy ti máma řekne: “Trhni si. Jdi si do restaurace”. Takže ty si nebudeš pořád vážit toho, že ti to jídlo dá a budeš furt remcat, že je něco špatně. A sám si to jídlo připravit nezkusíš. Budeš jí ale furt říkat, že je to málo slaný, moc opepřený, moc studený. Zajímalo by mě, jak dlouho to ta máma vydrží, i když tě má ráda (usmíval se).

A co dělá Jaromír Jágr nejraději, když má volno?

Volna moc není, ale když je, tak odpočívám. Aby mohl člověk tak dlouho dělat sport na vrcholové úrovni, tak musí odpočívat. To je důležité.


Autor: LJ