Sny se opravdu plní a u Lukáše Jůdla to platí dvojnásob. Sportovním komentátorem chtěl být již jako kluk, typický kladenský sportovec a srdcař, který po místních arénách proháněl puk či hokejbalový míček. K splnění jeho snu však vedla hodně tvrdá práce a nelehká cesta. On ale životní výzvu přijal a dnes je to právě jeho komentář, který hltají tisíce oddaných fanoušků nejlepší hokejové ligy světa. Příběh úspěšného mladého muže, který si jde za svým, může jistě oslovit a motivovat i čtenáře Našeho světa.
Lukáši, jaká byla tvá cesta až do pozice komentátora slavné NHL?
Při této otázce se vždy vracím na střední školu. Na té jsem vystudoval obor letecká doprava a tomu oboru se tři roky věnoval. Dokonce jsem si snad myslel, že na letišti strávím život. Prostředí je to skvělé, ale podmínky tam nebyly ideální. Ale jako první pracovní zkušenost super. Až dva roky po střední (to jsem dělal ještě na letišti) jsem se odhodlal jít na vysokou školu se zaměřením na média. Chtěl jsem se alespoň zkusit přiblížit snu z dětství stát se sportovním komentátorem. Vedle školy jsem začal sbírat zkušenosti v různých redakcích. Ať už větších, nebo menších. Všechno to ale byly řekněme stáže, neplacené stáže.
K tomu jsem dál chodil na letiště, abych měl peníze na dojíždění do redakcí, abych si mohl koupit oběd a tak dále. V životě jsem ničemu neobětoval víc času. Můj nešvar totiž je, že mě nic nebaví moc dlouho. Jak si splním jeden sen, chci si plnit další. Tohle jsem ale dotáhl až do konce. Komentovat jsem začal před dvěma lety. To si vymyslel tiskový mluvčí Rytířů Kladno Vítek Heral, že by chtěl internetové přenosy obohatit o komentář, jestli to nechci zkusit. Hned jsem kývl. Dva roky jsem se tak nějak učil sám. Když jsem v průběhu přišel do televize Nova, kde jsem hlavně sportovní redaktor, po půl roce jsme se domluvili na komentování NHL, kterou Nova Sport vysílá. Na měsíční zkoušce jsem uspěl, a tak to dělám.
Co Tě na komentování tolik fascinuje?
Je to práce, kterou nemůže dělat každý. Proto neříkám, že jsem nějaká komentátorská hvězda, naopak. Zvlášť NHL je strašně těžké. Cizí jména, vysoká rychlost a komentujete jen to, co vidíte na televizi. Baví mě, že to není ani jako práce. Několikahodinová příprava na zápas je sice složitá, ale pak tam nejdete, jako do práce. Každý takové štěstí nemá.
Prozradíš nám něco ze Tvé přípravy na přenos?
Asi tam není nic moc zvláštního. Připravím si aktuality, které se týkají obou týmů. Jak se jim daří v tabulce, na přesilovkách, oslabení a tak dále. Pak to nejnáročnější o každém hráči si něco připravit. Tam se jedná o úspěchy hráče, statistiky, ale i zajímavosti ze soukromí. Jenže ne všechno také na internetu najdete. NHL je specifická v těch cizích jménech. Když nějaké řeknete jinak, divák vám to neodpustí. Na to kladu při přípravě velký důraz. Udělám si vedle sebe na papíry soupisky (formace) obou týmů a pod každého hráče si napíšu jeho výslovnost foneticky. To zkušenější kolegové už nedělají. Bohužel, pak to o zápas musím občas lovit. Ale říkám, stále se učím a i to k tomu patří.
Patří ke Tvé profesi i nadhled a humor, nebo je to jen tvrdá práce?
Člověk to musí brát s nadhledem. Je to opravdu těžká práce. Lidé si představují, že to je jako komentovat zápas na počítači nebo playstationu. Realita je ale úplně jiná. Jak už jsem říkal, je to skvělé v tom, že to člověk nebere jako práci. Ale tvrdá dřina to je. Většina komentátorů má právě jinou hlavní práci (většinou jsou to redaktoři). Po redaktorské službě musíte stihnout přípravu, komentujete buď ve volném dni, nebo po službě a další den máte další službu. Komentátor NHL tak někdy spí třeba jen pár hodin. Obecně mám málo volna. Ale tím mířím na to, že si občas čtete nepříjemné reakce diváků, kteří bohužel nevidí, co to všechno obnáší. Přitom se snažíte dělat maximum. Proto je nadhled důležitý, nesmíte si to brát domů, to už jsem se naučil.
ATT je firma, která se zabývá komoditami. Co se vybaví Tobě, když se řekne zlato, diamant či šperky?
Zlato je podle mě jednou z věcí, do které se vyplatí investovat. Vždy mělo a bude mít hodnotu. I podle toho, co jsem si zjišťoval. Sám v něm mám nějaké investice. Diamant či šperky jsou zajímavá věc. Osobně s nimi ale velkou zkušenost nemám. Co ale není, může být.
Co pro Tebe znamená úspěch a jak si úspěšného člověka představuješ?
Úspěch je, když člověk dosáhne vrcholu v tom, čemu se věnuje. Občas je ale těžké určit, co je vrcholem toho oboru, jako třeba u komentování. Úspěšného člověka si představuji tak, že je to někdo, kdo si splnil všechny reálné životní cíle a ty co nejdéle udržuje na tom pomyslném vrcholu.
Jaké cíle a úkoly před sebe v budoucnu kladeš?
Jsem člověk, který hodně plánuje do budoucna. Chci si rozhodně zlepšit angličtinu a obecně mě láká, věnovat se jazykům. Chci také hodně cestovat, rád bych se podíval do spousty zemí a měst a mám na to jistý plán, který když vyjde, bude to skvělé. Více podrobností z určitých důvodů úplně prozrazovat nemohu. Hlavním cílem ale je, abych vždy dělal, co mě baví, netrávil prací většinu života a měl šťastnou a spokojenou rodinu. Možná to zní jako klišé, ale hlavní je být zdravý. Lidé se stále honí za penězi, ale to zdraví mají až na druhé koleji, a tak by to být nemělo.
Máš nějaké motto, kterým se řídíš?
Jedno bych měl. Vždy se snažím dělat všechno tak, abych si ve výsledku (ať už je dobrý nebo špatný) mohl říct, že jsem pro tu danou věc udělal všechno. Nechci si pak říkat, že jsem mohl udělat něco, co jsem neudělal, a kvůli tomu se mi ta věc nepodařila dostat, dosáhnout či splnit.
Autor: JH (zdroj: časopis Náš svět)