O tom, že láska i jazykovou bariéru přenáší, vyprávěla v rozhovoru pro ATT Sport Zone česko-finská běžkyně Kristiina Mäki. Souhra náhod napsala příběh, ze kterého vzešla i tato několikanásobná mistryně Česka a Finska v atletice.

Vzpomínáte na vaše sportovní začátky?

Na atletiku jsem začala chodit ve čtvrté třídě. Tehdy to byl pouze kroužek, který o dva roky později vedl můj první trenér Petr Forman. Právě on mě přivedl k atletickým závodům.

Vaše maminka je Češka, ale tatínek je Fin. Víte, jak se rodiče poznali?

Ano, vím. Naši se poznali v Rusku, kde byli v té době oba na dovolené. Zajímavostí je, že mamka tehdy měla jet na rekreaci do Maďarska, ale tuto destinaci jí tehdy režim nepovolil a tak si místo toho vybrala Petrohrad, kam mohla. No, a taťka tam jel náhodou s kamarádem. Ani jeden z rodičů neuměl společný jazyk a vidíte, tento rok slaví třicetileté výročí. Já jsem se narodila ve Finsku a pak jsme se v mých třech letech přestěhovali do Česka.

Ani jazyková bariéra je od sebe nerozdělila, ale jak se tedy nakonec domluvili?

Anglicky ani jeden neumí. Oba se tak museli naučit jazyk toho druhého a dnes spolu mluví napůl česky a napůl finsky.

Česko a Finsko jsou dvě velmi odlišné země. Jaký je v nich největší rozdíl?

Ten největší rozdíl vnímám v samotných lidech. Česko je stále poznamenáno minulým režimem a od toho se odvíjí přemýšlení a mentalita lidí. I tak mám oba státy ráda a možná se cítím býti více Češkou, protože jsem tu strávila více času.

Zdroj: instagramový účet Kristiina Mäki

Kvůli pandemii koronaviru jste přišla o účast na olympiádě v Tokiu, která se o rok odsunula. Vnímáte to s ohledem na větší čas pro přípravu jako výhodu, nebo vás to spíše mrzí?

V den, kdy zrušili olympiádu, mi to přišlo líto. Byl to můj velký sen a tenhle rok byla účast na Hrách na dosah. Halová sezona totiž vypadala dobře. Já však věřím, že má vše svůj důvod, a že se na olympiádu ještě někdy dostanu.

Kde jste vůbec trávila vynucené volno?

Byl jsem v České republice, v Hodoníně. Volno jsme trávili společně s přítelem a bylo to v duchu takového soustředění. Myslím, že nás to ani nijak výrazně neovlivnilo.

Vy jste vystudovala vysokou školu – architekturu na ČVUT. Chtěla byste se tomu v budoucnu věnovat?

Ráda bych se tomu jednou věnovala, až půjde sport stranou. Bavilo by mě renovovat a rekonstruovat staré budovy, které mají zajímavou atmosféru. Chtěla bych jim předat nějakou funkci a užitečné začlenění.

A když jsme začali tím česko-finským vztahem, tak bych rozhovor i touto oblastí zakončil. Napadají mě pro obě země takové dvě typické věci. Hokej a Vánoce. Jak to máte jako hokejová fanynka při zápasech těchto dvou zemí? A jaké Vánoce jsou pro vás kouzelnější?

V hokeji fandíme od mala zásadně Finsku (směje se). Tady měl doma taťka vždy hlavní slovo, takže ani nebylo na výběr. No a co se Vánoc týče, v obou zemích mají své kouzlo. Ty finské se mi ale líbí možná trochu více, a to tím, že tam rozdává dárky Děda Mráz.


Autor: LJ