Třiadvacetiletá softbalistka Veronika Pecková se řadí mezi další české sportovce, kteří se prosadili v zahraničí. Jihočeská nadhazovačka momentálně hraje nejlepší ligu světa v Japonsku za tým Toyota Redterriers, kam odešla ze Žraloků Ledenice, s nimiž oslavila tři české tituly v řadě. V rozhovoru pro ATT Sport Zone mimo jiné vyprávěla o tom, jak si zamilovala japonskou kuchyni.

V mládí jste hrávala tenis a co vím, tak i ráda zajdete na hokej. Softball jste přitom začala hrát až v 11 letech. Jak to tedy začalo?

Tenis jsem hrávala jen rekreačně, převážně s rodinou. Co se týče hokeje, tak ten jsme hráli na zamrzlém rybníku pod barákem nebo se školou při hodinách tělocviku, kdy jsme měli možnost jít bruslit na zimní stadion. Jinak jsem začínala jako dobrovolná hasička po vzoru mamky, a když moje sestra začala hrát softball, tak jsem to samozřejmě musela zkusit taky. Myslím, že jsem měla štěstí jak na lidi, se kterými jsem v týmu vyrůstala, tak na trenéry, kteří mě posouvali dál a dál.

Patřila jste k české špičce a dostala se tak i do zahraničí, do asijských soutěží. Je těžké v softballu získat zahraniční angažmá?

Co se týče hraní v zahraničí – v Evropě, tak je to celkem běžné a možností je mnoho. Nejčastěji hráčky jezdí do Holandska nebo do Itálie, kde jsou ligy na vyšší úrovni, než v Čechách. Evropská softballová komunita je hodně propojená, takže se většina lidí zná a hostování jde snadno domluvit. Já mám výhodu, protože jsem nadhazovačka a o ty je většinou větší zájem, než o ostatní pozice.

Zdroj: instagramový účet Veroniky Peckové.

Jak je to s profesionalitou softballu?

V Asii je profesionální liga na Taiwanu a v Japonsku, další už je pak jen v USA. Jinak jsou ligy převážně amatérské.

Pokud byste se neživila softballem, jaká by byla vaše profese?

Kdybych si měla vybrat jinou sportovní kariéru, tak bych asi zvolila tenis.

Co v Japonsku děláte ve volném čase?

Nic moc, abych řekla pravdu. Kvůli situaci ohledně Covid-19 máme doporučeno nikam nejezdit, pokud to není nutné, takže většinu času trávím na bytě nebo chodím na procházky po okolí.

A co japonská kuchyně, kultura a vůbec japonský život?

Japonská kuchyně mi moc chutná, zejména polévka ramen nebo gyózy. Co se lidí týče, nejvíce mě zaujala jejich pokora a zdvořilost. Akorát mi přijde, že někdy dodržují pravidla, která ani nedávají smysl, ale je to tak nastavené a oni to tak berou.

Jak tam komunikujete? Stačí angličtina, nebo se učíte japonsky?

Naštěstí mám k dispozici překladatelku, která se mnou mluví anglicky a vždy mi se vším pomůže. Jinak bych se tu anglicky moc nedomluvila.

Zdroj: instagramový účet Veroniky Peckové.

A co si od japonského angažmá ještě slibujete?

Určitě chci v Japonsku nasbírat co nejvíce zkušeností. Je to skvělá příležitost, která už se nemusí nikdy opakovat. Zatím mám podepsanou smlouvu pouze na tuto sezónu, takže se uvidí, jak to bude dál, ještě jsem o tom nepřemýšlela.


Autor: LJ