Stal se teprve čtvrtým Čechem ve slavné UFC a hned si v elitní společnosti MMA udělal skvělé jméno. Jiří “Denisa” Procházka se připravuje na svůj druhý zápas v oktagonu nejprestižnější organizace smíšených bojových umění světa. Byl zlobivé dítě? Proč kdysi dostal podmínku? A jak se připravuje na svého dalšího soupeře pro únorový zápas? Nejen na to odpovídal v rozhovoru pro ATT Sport Zone.

Prošel jste si japonským Rizinem, ale poté jste se dostal až do UFC. Pamatujete si na celou vaší cestu k bojovým sportům?

Nikdy jsem se žádným jiným sportům nevěnoval. K těm bojovým jsem se dostal zároveň s mým nástupem na střední školu, kde to bylo součástí výuky. Studoval jsem bezpečnostně-právní akademii v Brně, kde bylo judo, karate a řeckořímský zápas normálně v rozvrhu. Po dvou letech, během kterých jsem se věnoval thaiboxu, jsem si řekl, že tomu chci dát maximum a dělat to naplno.

Když bychom se vrátili ještě do období před střední školou, byl jste školák sígr, který si dovoloval na ostatní, nebo jste spíš bránil slabší?

No, oboje. Když potřeboval někdo zastání, zastal jsem se ho. Když došlo k nějakému konfliktu, porval jsem se. Pokud se někdy naskytla příležitost, abych se v tomto směru ukázal, chtěl jsem se ukázat. Chtěl jsem si dokazovat, že jsem rváč. Také jsem se kvůli tomu dostával často do průšvihů. Vzpomínám si na to, jak z toho mamka vždycky nebyla vůbec nadšená, když se něco takového dostalo až k ní.

Zdroj: Oficiální web Jiřího Procházky, foto: Jan Pelikán.

Vybavíte si nějaký konkrétní průšvih, který byl fakt veliký?

Ano, jeden takový se mi hned vybaví. To skončilo až u soudu a já odešel s podmínečným trestem. S kamarádem jsme tu podmínku měli kvůli rvačce na asi dva roky. Bylo to za těžké ublížení na zdraví. Došlo k tomu na zábavě u nás na vesnici. Nazval bych to odvetou za to, že tam zmlátili kamaráda ve více lidech. Bylo to velice nefér a já v té době cítil, že to tak nemohu nechat. Asi bych se dnes zachoval stejně, to chování těch kluků z druhé strany nebylo přípustné. Svých kamarádů bych se zastal vždy, i když teď jsem starší a už bych si to takhle nemohl úplně dovolit, ale stejně bych se za ně nějak postavil i dnes.

Vraťme se ale k té čistě sportovní části vašeho života, která v tom zásadním ohledu začala v japonském Rizinu. Co vám tato organizace dala?

Dalo mi to zajímavou životní zkušenost. Ono to tam nebylo jenom o zápasení, ale měli jsme tam možnost poznat tu tamní kulturu, obyvatele, jiný svět. Už to, jak smýšlejí ti hlavní představitele a investoři Rizinu, bylo zajímavé. Od vstupu do Japonska jsme se s trenérem třeba snažili držet cesty šermíře Mijamota Musašiho z Knihy pěti kruhů. Je tam popsán kodex o sedmi pravidlech, sedmi ctností. To je pro mě alfa a omega všeho. Alfa a omega mého dosavadního života, je to můj morální základ.

V Česku je stále populárnější UFC, ale jaký je hlavní rozdíl mezi UFC a Rizinem, který Češi mnohdy až tolik neznají?

V Rizinu se hodně dbá na tradice. Je strašně sympatické, že to japonské publikum prožívá a s napětím sleduje i fáze zápasu, které se mohou zdát na první pohled nudné. Oni to vnímají úplně jinak, protože rozumí tomu, co se v tom zápase zrovna děje. Dokáží tak ocenit mnohem více jednotlivé souboje, a to třeba ve srovnání s českými či americkými fanoušky. Nezapomenutelné jsou také ty pozápasové ceremonie, které bych přál zažít každému bojovníkovi. Je to senzační zážitek a velká pocta. Já měl navíc tu čest tam zápasit v době, kdy měl jedny z posledních svých zápasů Fjodor Jemeljaněnko či Mirko Cro Cop. Jednou jsem měl možnost nastoupit v zápasové pyramidě po zápase toho prvního jmenovaného, na to nezapomenu. UFC je ovšem něco jedinečného. Za své roky existence si udělalo vynikající jméno a má ve světě obrovskou pozornost. Zásadní zásluhu na tom má hlavní zakladatel Dana White, který odvádí skvělou práci.

Vy jste v UFC debutoval v červenci 2020. Porazil jste Švýcara Volkana Oezdemira v zápase večera v Abú Zabí. Je radost z této výhry stále ještě čerstvá?

Byl to pro mě opravdu velký zápas. Šel jsem v něm ukázat své maximum a bral jsem to jako vyvrcholení mé dosavadní kariéry, ale také jako nový začátek, o kterém jsem vždycky snil. UFC bylo mým snem a já si ho splnil. Je to stále čerstvé a jsem toho plný.

Zdroj: oficiální instagramový účet Jiřího Procházky.

Pociťujete od té doby vyšší zájem o vaši osobu?

Určitě ano, ta publicita je od té doby větší. A jde to ruku v ruce s tím, co si kladu za cíl, co chci předvádět a čím se chci prezentovat. Já to celé nedělám jen proto, abych zápasil. Já se soustředím i na mou přípravu a každý trénink si hned rozebírám v hlavě. Toho už si veřejnost všímá a já jsem za to jen rád.

27. února vás čeká další souboj v UFC, kdy půjdete proti Dominickovi Reyesovi z USA. Můžete popsat něco z vaší přípravy na tento zápas?

Hlavním aspektem té přípravy je, že už se přes dva měsíce připravuji na opačný gard, na obrácený pohyb. S trenérem Martinem Karaivanovem se snažíme soustředit na postoj Dominicka Reyese a jeho silné stránky a taktiku. Sledujeme rytmy jeho boje, jeho pohyb. Na to jsme přizpůsobili velkou část naší přípravy. Já se zpočátku snažím dostat všechny tyhle poznatky očima do hlavy, nakoukávám si to. Tím mi to bude postupně připadat přirozené a já budu vědět, jak mám reagovat. Na to naváže sparing a v něm i ta bojová praxe.

Byly Vánoce, znamenalo to pro vás nějaký volnější režim?

To určitě ne, žádné uvolnění nepřichází v úvahu. Mám pravidelný režim bez ohledu na roční období. Funguji v přesném režimu: vstávám, trénuji, stravuji se. Tomu se všechno přizpůsobuje, takže i vánoční svátky a další události. Jsem na to takhle zvyklý. Když mám chuť, tak si dám bramborový salát s rybou, ale to neznamená, že kvůli tomu nějak polevím a budu lenošit. Moje regenerace je aktivní odpočinek, trénink. Já to beru tak, že chci být v daný den maximálně připravený na očekávaný zápas, aby mě nic nepřekvapilo. Pokud by ten zápas nečekaně byl dřív, budu na něj plně připravený. To je důvod, proč nechci vypadnout z toho, na co jsem zvyklý.

Jste na sebe velice přísný a striktní. Máte tak vůbec nějaký volný čas?

Ale ano. Rád si čtu, medituji a zahraju si i na playstationu. Občas nějaká ta přítelkyně (zasměje se), trávení času ve společnosti. Každopádně každý volný čas se snažím trávit smysluplně.

A jak se třeba rád odměníte za povedený výkon v zápase?

Já to nemám tak nastavené, že bych se chtěl odměnit něčím konkrétním. Mě ta pomyslná odměna přichází každým dnem. Každý nový den v životě je pro mě odměnou. Já jsem na tomhle světě moc rád a všechno co dělám, co jsem popsal, to mě moc baví. A v ideálním případě to všechno sdílím s přáteli, s fanoušky, s okolím.


Autor: LJ