A je tu druhý díl našeho sportovního seriálu o překonávání těžkých překážek, které nám život může postavit do cesty a se kterými je nutno se vyrovnat. Po paralympijské plavkyni Vendule Duškové přichází do Našeho světa hokejbalista a cyklista Emil Voska, nezlomný člověk, který má velké sportovní srdce a v žilách mu koluje krev nezdolného válečníka. Sport mu vzal oko a přichystal i těžkou poruchu páteře, a přesto vždy dokázal povstat z popela a vrátit se do hokejbalových arén či do sedla svého horského kola. Příběh o nekonečném comebacku, upřímnosti, otevřenosti a velké lásce ke sportu budiž inspirací pro všechny z nás. Emilovi přejeme na jeho další pouti spoustu našlapaných kilometrů, branek v soupeřově síti a hlavně radost z každého okamžiku, který nám pohyb a sport může dát.
Měl si a máš pěkně rozjetou sportovní kariéru. Můžeš popsat své úspěchy?
Ty úspěchy jsou především hokejbalové a je to určitě můj sport číslo jedna. Prošel jsem mnoha týmy a poznal spoustu báječných spolubojovníků i nesmiřitelných soupeřů. Největším tuzemským triumfem je určitě titul mistra extraligy 2007 s Habešovnou Gladiators. Ale i účast ve veteránské reprezentaci Masters byla pro mě velkou výzvou. Mám za sebou dvě mistrovství světa a to v kanadském Banffu a u nás v Lovosicích. Dres se
lvem na prsou jsem vždy nosil s velkou vážností a hrdostí a krásná stříbrná placka mi byla patřičnou odměnou.
Brzdou ale bylo vážné zranění oka. Co se vlastně stalo?
Září 2003 na Kladně a zápas národní ligy. Vlastně to byl jen mžik či osudová vteřina. Protihráč střílel a já mu ve snaze hájit naši branku vlétl hlavou přímo do střely. V největším švihu mě trefil holí přímo do oka a neštěstí bylo na světě. Podstoupil jsem tři operace, ale doktoři si kvůli ztrátě tlaku v oku v podstatě nevěděli rady. Nakonec jsme se rozhodli pro náhradu a v levém oku tak nosím skleněnou protézu
Jak jsi se novou situací srovnával?
Hodně mě podrželi spoluhráči z Jungle Fever či Habešovny, kteří mě chodili do nemocnice podporo- vat. Nicméně už tenkrát, když jsem se dověděl, že o oko přijdu, jsem ani na minutu nepřestal věřit, že se s jedním okem se hrát dá. To je prostě ve mně a to že bych skončil jsem vůbec neřešil.
A budoucnost ti dala za pravdu.
Přesně tak. Můj comeback na sebe nedal dlouho čekat a po pár utkáních jsem odložil i mřížku a šel do toho opět naplno, beze strachu. Velkou odpovědí a odměnou mi byl již dříve zmíněný rok 2007 a velkolepé vítězství v nejvyšší soutěži a extraligový titul s Habešovnou. Na titul mistra republiky s parádní partou lidí mám jen ty nejhezčí vzpomínky.
Čas běžel dál a vzhledem k tvému věku následovala i pozvánka do veteránské reprezentace.
I toho si velmi vážím, byla to další velká sportovní i cestovatelská zkušenost. Kanada je nádherná země s úžasnou přírodou a není problém tam u silnice potkat třeba medvěda. Na následujícím mistrovství Masters 2017 u nás v ČR se však naplno začaly stupňovat bolesti mých zad a já strávil většinu turnaje pod prášky.
Takže další překážka na tvé cestě?
A hodně bolestivá. Odborníci zjistili, že mám páteř sedmdesátiletého muže a prakticky se mi začíná rozpadat a degenerovat. Hokejbal jsem tedy zatím musel vynechat, ale sedět po práci doma na gauči jsem nikdy neuměl. Nastupuje tedy éra horského kola a výšlapů do krásné přírody, kterou máme všude kolem nás. V současnosti pro mě není problém ujet 60 km denně a na záda má kolo spíše pozitivní vliv. Navíc jsem se začal kolům věnovat i profesně a práce je mi tedy zároveň koníčkem. Jsem v perfektní kondici. Lepší než kdy jindy.
Odkud vlastně víš o ATT?
Samozřejmě od Míry Zadáka, který nás sponzoroval v Kanadě i doma a vždy nám vytvořil dokonalé zázemí. Peníze mohou ztratit svou hodnotu a vložit je do zlata je tou nejlepší ochranou. Ať si každý udělá obrázek sám, zda je lepší mít zlato fyzicky doma či peníze v bance. Z produktů mě zaujalo hlavně spoření do drahých kovů.
Na své cestě jsi překonal velký počet překážek. Co jsi dělal navíc, aby ses vždy dokázal zvednout?
V první řadě se člověk nesmí začít litovat a říkat si, že něco nejde. Také je dobré se obklopit lidmi, kteří vás podporují a potom jde všechno snáz. Sport miluji a bez něj si svůj život představit nedokážu. Činí mě mladším. Dělám maximum a vím, že nad svými zdravotními hendikepy dokážu vítězit. Vždyť ve své hlavě to mám nastaveno tak, že jsem zdravý člověk.
Jaké konkrétní cíle ještě před sebou máš?
Vrátit se zpátky k hokejbalu. Chybí mi to a chci opět zažít tu vášeň, souznění i euforii se spoluhráči. A mám i dvě konkrétní nabídky a motivaci se do září na novou sezonu připravit. Prioritou je samozřejmě zdraví, ale já pevně věřím, že opět nastoupím.
Autor: JF (zdroj: Náš svět)