Tenisový svět v těchto dnech opět žije Wimbledonem. Na tom si zahrál i bývalý 22. hráč žebříčku Bohdan Ulihrach. Jak vidí budoucnost českého tenisu? A proč podle něj není v dohlednu nikdo, kdo by šel ve stopách Tomáše Berdycha? Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro ATT Sport Zone.

Vzpomenete si na vaše sportovní začátky?

To bylo v Kolíně, odkud pocházím, tam jsem hrál fotbal, jako každý kluk. Ale to, že jsem se dal na tenis, byla v podstatě velká náhoda. Když byla moje sestra dítě, rodičům údajně řekla, že chce hrát tenis. My si však dodnes myslíme, že měla na mysli badminton, který si zahrála na dovolené na pláži. Tak jsme oba začali hrát tenis, ona toho ale nechala a já pokračoval.

Když jste nemohl zdědit talent po nikom v rodině, čím to, že jste to dotáhl tak daleko? Bylo vaše dětství v režimu trénink/škola?

Máma říkala, že to bylo tak, že jsem přišel domů ze školy, mrknul na tátu a šli jsme na kurty, kde jsme byli až do večera. Já jsem byl hravý a bylo to tak, že jsem chtěl pořád hrát na body. Většinou jsem hrával se staršíma chlapama. Jeden odešel a já poprosil dalšího, aby si šel zahrát. Co vím, tak mě trénovat nebavilo, chtěl jsem prostě hrát.

Pojďme se pomalu dostat k Wimbledonu. A začněme od povrchu. Jak byste laikovi vysvětlil rozdíl mezi trávou a ostatními povrchy?

Ten rozdíl je dost podstatný. Zejména pohyb je tam úplně jiný, míček odskakuje zcela odlišně, bere různé falše a i hráč se musí pohybovat jinak. Myslím, že pro hráče, kteří se umí dobře pohybovat, může být tráva výhodou. Když to uvedu na příkladu, tak Bára Strýcová je třeba přesně ten typ. To je jedna z mála holek, která umí zahrát volej a dobrá je i na přechodu na síť.

Tomáš Berdych sice skončil hned v úvodu, ale Jiří Veselý je už ve třetím kole. Co na to říkáte?

U Tomáše se to dalo čekat. Jirka ale může tuto sezonu Wimbledonem pořádně zachránit. Někde jsem četl, že se vrátil zpátky k Navrátilovi. Jim to asi navzájem funguje, takže to bylo asi dobré rozhodnutí. On je vysoký, levák, servisem si může pomáhat. Když bude dobře returnovat, může dojít daleko.

Koho favorizujete z české výpravy v Londýně, že by mohl dojít nejdál?

V ženském pavouku Karolína Plíšková a Petra Kvitová. To jsou jedny z těch dejme tomu pěti, které by si mohly sáhnout na trofej. Mezi tu další špičku určitě patří Bartyová, Serena Williamsová, ale taky Kerberová a Bertensová.

Jak vy sám vzpomínáte na vaše účasti ve Wimbledonu?

Určitě rád. Ale pozor, spoustu se toho změnilo. Míče jsou pomalejší, kurty jsou pomalejší, více se válcují. Kdysi se to více chovalo jako beton. Ale to jsem odbočil od otázky. Asi nejraději vzpomínám na ten úplně první. To jsem pořádně nevěděl, co mám na té trávě dělat, míček jsem honil někde u kotníků. Ale druhý rok jsem vyhrál dvě kola a asi nějakou náhodou jsem porazil Carlose Costu, kterého jsem pár dnů před tím vyřadil na antuce v Boloni. Nakonec jsem prohrál s MaliVaiem Washingtonem, který byl nakonec ve finále. Postupem času, čím jsem byl starší, jsem si to víc oblíbil a víc si zvykl a docela mi to i sedělo.

Máte i nějaký zážitek ze zákulisí londýnského grandslamu?

Wimbledon je spojen se spoustou tradic. Jahody. Tam je měli, ale dávali na to cukr krystal a to se přiznám, že moc nemusím. Když už si dám jahody, poleju si to smetanou a posypu to moučkovým cukrem. Samozřejmě to ale mělo svoje kouzlo. Bílé oblečení, volné neděle. Bylo toho hodně…

Zajedete se občas na nějaký grandslam podívat?

Ne, to vůbec ne. A pokud bych měl na nějaký tenis dorazit jako divák, nebude to určitě na grandslam. Všude je spousta lidí a cpát se mezi nimi, to já nemusím (směje se). Já teda ani v televizi moc nekoukám. Na výsledky mrknu na teletext, já jsem ještě ta stará škola, ale jinak to až tak nesleduji.

Jak to vidíte dál s českým tenisem? V ženské kategorii je to potěšující, ale v tom mužském je teď krize…

Přesně tak. Mezi holkama není krize, mezi klukama je ale velká. Myslím, že u Tomáše Berdycha je to už konečná. Tuším, že po US Open svolá tiskovou konferenci a tam oznámí konec. Bohužel ani nevidím jeho nástupce. Je tam sice Lehečka nebo Forejtek, ale i tak si myslím, že jen tak někdo ve stopách Berdycha nepůjde. A to jak v bližší, tak i vzdálenější budoucnosti. Ale u těch holek je dobré, že ta konkurence není taková. Každou chvilku tak máme nová a nadějná jména. Teď je tady Muchová, Bouzková, Vondroušová…

Souvisí s tou vámi zmíněnou situací i to, že se rodiče bojí dávat své děti na tenis, jelikož je finančně i časově náročný?

Ano, tenis je hodně finančně i časově náročný. Myslím, že je to nejdražší sport v Česku. Za nás se rodiče obětovali, neměli dovolenou, respektive ta jejich dovolená padla na všechny naše tenisové turnaje. Možná i golf je v těchto ohledech dostupnější. Musíte platit trenéry, rakety, výplety, kurty. Myslím, že je i problém v tom, že děti bohatých rodičů nemají takovou tu bojovnost, nemají ten hlad po tom vítězství. To ale platí u všech sportů.


Autor: LJ