Česká freestylemotokrosová hvězda Libor Podmol se dostává z dalšího vážného zranění. “Jen díky sponzorům mám teď co do huby,” smál se na úvod rozhovoru pro ATT Sport Zone pětatřicetiletý rodák z Ostravy, který se může pyšnit mimo jiné i titulem mistra světa. Jak je na tom s rekonvalescencí? A co plány ohledně účasti na Dakarské Rallye? Nejen o tom jsou následující řádky.

Momentálně se zotavujete po dalším zranění. Jak jste si ho přivodil a v jaké fázi rekonvalescence jste?

Stalo se mi to na mistrovství světa v Německu. Měl jsem motorku, na kterou jsem nebyl zvyklý a ve finále jsem tam udělal chybu. Spadl jsem z nějaké osmimetrové výšky při triku California Roll. Spadl jsem na nohy a tím jsem si způsobil ošklivou tříštivou zlomeninu obou nohou. Na každé jsem měl zlomeninu lýtkové i bércové kosti. Ty kosti se mi úplně rozprášily. Poté jsem byl asi tři týdny v mnichovské nemocnici. Do té nohy mi dali 39 šroubů a čtyři železné pláty. Po návratu domů jsem byl asi měsíc a půl až dva na vozíku a poslední asi tři týdny už pomalu chodím o berlích.

Za sebou máte už řadu zranění, což musí být pro sportovce psychicky hodně náročné. Jak se s tím vůbec vyrovnáváte?

Snažil jsem se tak nějak celý ten průběh sdílet na sociálních sítích, kde jsem měl velkou podporu od fanoušků. To mě moc těší. I proto jsem se celou tu rekonvalescenci snažil dělat s úsměvem na tváři. Chtěl jsem tím inspirovat třeba i jiné zraněné. Také každé ráno cvičím na sociálních sítích, prostřednictvím živých videí. I z toho si mohou lidé něco vzít.

Doma se tedy nenudíte…

To ne. Já si i chystám nějaký online produkt o tom, jak být fit. Ten chci na sociální sítě dávat kolem Vánoc. Už dříve jsem napsal a vydal dvě knihy a teď se věnuji třetímu dílu. Ten se jmenuje “Má cesta na Dakar”.

Jak to s tím Dakarem vlastně teď vypadá?

Právě kvůli tomu zranění na Dakar nemohu, jelikož startuje už na začátku ledna. Můj start na této nejprestižnější rallye jsem však jen o rok posunul. Já si také uvědomil, že dělat dvě sportovní disciplíny na profesionální úrovni asi není úplně ono. To je vlastně i něco, co mě docela vytrestalo. Myslel jsem si, že svolám velkou tiskovou konferenci, na které oznámím, že pojedu Dakar 2020. Mělo to být tři dny poté, co se mi stal ten úraz. A právě proto, že jsem v tom Německu měl už plnou hlavu Dakaru, tak se mi asi stal i ten úraz. Že jsem nebyl tak úplně koncentrovaný. Proto jsem dospěl k tomu, že příští rok freestyle motokros trochu odsunu a budu se soustředit hlavně na rallye. Chci objet nějaké čtyři menší a pak vyrazit na Dakar.

A jak to vypadá s nějakými bližšími plány?

V listopadu bych se chtěl zúčastnit Gladiator Games. Doufám v tom, že na tuto akci už budu v pořádku. To je přeci jen pro všechny Čechy takový svátek freestyle motokrosu. Poté vyrazím na měsíc na Srí Lanku, kde chci dopřát odpočinek hlavě i tělu.

Máte spočítáno, kolik zranění jste už musel léčit, a kolikrát jste už byl na operačním sále?

Přesně to asi nespočítám, i když bych někdy měl, protože tuto otázku dostávám často (směje se). Říkám, že to vychází v průměru ročně na jednu zlomenou kost. Někdy se mi to vyhýbá, že jsem tři roky bez škrábance, ale pak se to zas jindy nabalí. Motorky mě živí od nějakých patnácti let, takže bych to viděl na nějakých patnáct zlomenin. To znamená, že mám za sebou i zhruba stejný počet operací. Já už ta zranění beru jako součást mé práce. Vím, že dělám jeden z nejméně bezpečných sportů na světě. Díky těm zraněním mám spoustu zkušeností s léčbou a ty zkušenosti se snažím předávat dál. Snažím se mým fanouškům ukázat, že je potřeba, aby se každý léčil pozitivně naladěn a ve víře k sobě samému. Jinak to nemá cenu.

Zdroj: Libor Podmol (oficiální).

I přes ta zranění sport jistě milujete. Nebál jste však někdy, že by kvůli nějakému tomu úrazu vaše kariéra mohla skončit?

Pokud někdy přijde den, že ta kariéra skončí, tak já to vezmu a půjdu dál. Teď tedy doufám, že to bude ještě za dlouho. Říkám o sobě, že chci být backflipující dědeček.

Vypadáte, že jste byl už od dětství hodně akční. Jaké bylo vaše dětství z pohledu sportu a sportování?

Na základní škole jsem chodil na šachový kroužek (směje se). Já už se ale motorkám věnuji od nějakých čtrnácti let. I proto jsem střední školu absolvoval jen dálkově. Tím pádem jsem se o sebe musel více starat a naučil jsem se samostatnosti a zodpovědnosti. Dostal jsem do sebe takového manažerského ducha a organizační schopnosti. Byl jsem pak i na dvou vysokých školách, ale kvůli časovému vytížení jsem je nedodělal.

Nejste tedy klasický český fanoušek se zaměřením na hokej, fotbal a tenis?

Já jsem spíš ten typ člověka, který se točí kolem motorek, kol, surfu či snowboardů. Jinak mám rád třeba golf, ale i ten tenis, který jste zmiňoval, je super. Dá se říci, že jsem tenisový fanoušek. Zejména, co se týče ženského tenisu. Když se v něm naším hráčkám daří, tak je to paráda. V televizi si také občas pustím MotoGP, ale to jsme zase u těch motorek. Volný čas však spíše věnuji dětem a psaní knih.

Kdy a jak jste se vůbec dostal k freestyle motokrosu?

Co si budeme nalhávat, motosport je rodinná záležitost. Málokdo se může stát vrcholovým závodníkem, když pro tuto sportovní oblast nemá podmínky nebo dokonce motorku. Já to díky rodičům měl. Oni byli mými prvními sponzory. První motorku jsem dostal už když mi bylo deset let pod vánoční stromeček. Byla to KTM 50. Sice jsem na ní první dva roky moc nejezdil, ale pak mě to chytlo. Průser byl, že když mi bylo patnáct, tak měl táta tragickou nehodu a já si to musel šéfovat sám.

Působíte strašně pozitivním dojmem. Dokáže vás vůbec něco naštvat?

Asi snad jen lidi. Ale to každého (směje se). Ty člověka dokáží naštvat názorově nebo chováním. Já se však na všechno a všechny snažím dívat pozitivní optikou. Jsem ale furt jenom člověk a tak mám občas také své dny. Blbečkům se sice snažím vyhýbat, ale občas na nějakého narazíme všichni.

Zúčastnil jste se už řady závodů a show. Na co vzpomínáte nejraději?

Rád vzpomínám na to, když jsem se stal v roce 2010 mistrem světa. V roce 2013 jsem se zase stal prvním ne-americkým jezdcem, který ovládl X Games. Nicméně si i obrovsky užívám Gladiator Games v Praze, kde jsme dali vloni s bratrem poprvé v Česku dvojité salto. Je toho spousta, ale tohle je stěžejní.

Své fanoušky neustále bavíte. Natáčíte různá videa, ale skočil jste i salto přes dům. Na co se mohou vaši příznivci ještě těšit?

Já bych těmi netradičními kousky chtěl provázat tu mojí kariéru. I když, jak už jsem říkal, rád bych teď ubral od motokrosu a chtěl bych se více soustředit na to rallye. Vedle toho ale budu chtít dělat ty netradiční projekty i nadále. Je to mediálně zajímavé a mě to baví. Navíc to je speciální tím, že to před vámi ještě nikdo neudělal. Docela dlouho už plánuji přeskok přes Vltavu a skok z paneláku na panelák, tak se to snad povede zrealizovat.

Co vůbec rád děláte, když máte volno?

Rád si dám skleničku červeného vína a u toho si přečtu nějakou zajímavou a motivační knížku. To je asi nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu.

Zdroj: Ondřej Horálek (autor/oficiální foto Libor Podmol).

Autor: LJ