Český sdruženář Tomáš Portyk (24) nezahálí ani během koronavirové pandemie. Sice nemůže být pod drobnohledem svého polského kouče, díky moderním technologiím ale trénuje v prakticky běžném módu. V rozhovoru pro ATT Sport Zone mluvil nejen o současné složité situaci, ale také o tom, že si rád zahraje fotbal či hokej, i když se to jeho trenérům moc nelíbí.

Vzpomenete si na vaše sportovní začátky?

Všechno to začalo tím, že můj dědeček skákal na lyžích, potom i můj otec, a tak to zůstalo v rodině. A jelikož táta je trenér v klubu LSK Lomnice, tak si mě bral do práce s sebou a já jsem tam trávil veškerý svůj čas a stavěl si tam můstky. Potom jsem na nich skákal na běžkách a tak dále. Do teď na to vzpomínám, že jsem z baráku jel na běžkách do areálu přes kopec a pak zase domu. Byl to skvělý čas. A jelikož v klubu každé dítě skáče a běhá na lyžích a já jsem jezdil i na běžecké závody, tak proto jsem se dal na dráhu severské kombinace i když jsem vždycky jako dítě chtěl byt skokan, ale ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí.

Věnoval jste se i jiným sportům?

Samozřejmě, že vždy bylo na prvním místě lyžování, ale já jsem ze sportovního města. Takže strašně rád chodím hrát fotbal a hraju ho i aktivně, i když se to trenérům moc nelíbí. Jako dítě jsem chodil i na hokej a florbal. Prostě jsem se snažil chodit na všechno, co šlo v tu chvilku. Ale pak přišel čas se naplno věnovat jen lyžím.

Během své kariéry už jste dosáhl na řadu úspěchů. Který je pro vás ten nejcennější?

Nejvíce si cením asi zlaté medaile z juniorského mistrovství světa, jelikož jsem 5x po sobě nemohl udělat dobrý výsledek na tomto závodě a na poslední šanci se mi to povedlo a také na juniorské olympiádě, to nastartovalo mojí kariéru a slyšel českou hymnu bylo neuvěřitelné v tom věku. A ze seniorské kategorie si nejvíce vážím 4. místa na světovém poháru v Kuusamu.

A co se vám ještě splnit nepodařilo?

Samozřejmě bych hrozně chtěl vyhrát nějaký závod světového poháru a pak jako každý sportovec mám sen mít medaili z olympiády.

Vaše kariéra ještě rozhodně není u konce. Přemýšlel jste však na tím, co bude jednou po ní?

Jelikož jsem ještě docela mladý, tak nad tím nějak hodně neuvažuji, ale asi bych nechtěl dělat trenéra v reprezentaci, přeci jen jsem celý život někde mimo domov a chtěl bych si pak užívat čas třeba s rodinou. Ale trénovat děti v klubu by mě bavilo. Ale v hlavě mám taky jiný plány jen sport.

Jak vám situace spojena s koronavirovou pandemií narušila sportovní plány?

Dá se říct, že pro mě se toho tolik nezměnilo, jelikož po sezoně jsme si řekli. Když nejde nic dělat, tak budeme aspoň trénovat, takže já chodím hodně běhat a jezdím na kole. A samozřejmě se věnuji i rodině, protože na tu v zimě není žádny čas.

Ohrozila vás současná situace třeba i existenčně? Někteří dokonce museli ukončit kariéru…

Tak situace je bohužel spatná a tréninky musíme dělat individuálně, takže je to složitý. Máme nového trenera na skok z Polska a bohužel s ním nemužeme byt, takže si voláme a natáčíme se a on nám k tomu vždycky něco řekne. Ale bohužel nemužeme ani do zahraniči a to je težký když tady nemáme skoro kde skákat. takže doufám, že situace bude lepší a všechno se pomalu bude vracet do normálu.


Autor: LJ