Sní o účasti na své první olympiádě, ale kvůli pandemii koronaviru přišla o její kvalifikaci. Dvaadvacetiletá vodní slalomářka Tereza Fišerová mluvila v rozhovoru pro ATT Sport Zone nejen o této těžké době, ale i o tom, že ji více baví štukovat, než vařit.
Vodním sportům jste se začala věnoval aktivně až v 11 letech a zajímavé je, že jste se zanedlouho dostala až do reprezentace. Jak to vlastně začalo?
Poprvé jsem v lodi seděla v 9 letech, mému tátovi se tento sport velice líbil. Ale jak jsem byla malá, nedokázala jsem u toho sportu vydržet, a spíše to bylo vynucené. Trénoval mě můj táta a tím, že na vodě nikdy neseděl, neměla jsem k němu v tréninku moc velkou důvěru. A tak jsem začala hrát fotbal a hrála ho dva roky. Poté se v roudnickém oddíle vytvořil nábor děti. Tehdy si tam na nás sehnali kontakt a zavolali nám. To mi bylo právě 11. Pak už jsem u tohoto sportu vydržela. S tím, že první závody jsem jela ještě v tom roce, v roce 2009 .
Co vás vedlo právě k tomuto sportovnímu odvětví?
Teta a strejda z tátovi strany dříve jezdili, ale nevydrželi u toho. Táta tedy tento sport znal, a jak jsem již zmínila, tátovi se tento sport líbil a moc si přál, abych začala jezdit. Ještě bych zmínila, že jezdím na deblu s Kubou Janěm. S tím jsem začala, protože jsem obdivovala souhru mezi dvěma jezdci v jedné lodi. Tato kategorie však není olympijská.
Jezdíte na kanoi i kajaku. Proč to kombinujete a co máte raději?
Začínala jsem právě na kajaku a na něm si vyjela poprvé reprezentaci. Na singl jsem se dostala náhodou, ta kategorie byla nová a ve vývinu. Jednou mě na něj trenér posadil, to bylo ještě na půjčené lodi a s raftovým pádlem. Hned bylo znát, že jsem na to šikovná, a tak jsem si pořídila pádlo, které je ke slalomu určené, abych zkusila jet nominaci do juniorské reprezentace. To vše jsem jela na půjčené lodi. Vyjela jsem si reprezentaci a pak si pořídila vlastní loď a začala trénovat na obojím. Přestoupila jsem do Prahy a začala trénovat 50 % na 50 % oboje kategorie, ale s tím, že jsem měla výsledky na singlu a vyjela si na něm dospělou reprezentaci. A tak jsem začala jezdit více na singlu, ale přes zimní přípravu trénovala furt na půl. Až teď před olympiádou, která měla být, jsem začala více jezdit na singlu.
Obě kategorie jsou moje srdcovky a nedokázala bych si mezi nimi vybrat. Každá je něčím specifická a obě mě hrozně naplňují.
Ve 22 letech máte solidní sbírku medailí. Co vám v ní chybí? A jaké máte sportovní cíle?
Mám cíl se dostat na olympijské hry. Je to sen, který bych si chtěla hrozně splnit. Pokud se tam někdy dostanu, cíl se možná změní na medaili, ale zatím se chci na olympiádu hlavně dostat.
Jak ráda trávíte volný čas a jaké jsou vaše koníčky?
Sport je můj největší koníček a věnuji mu všechen čas. Jsem ráda, že mám takové možnosti. Miluji také pejsky. Každý, kdo mě zná ví, že jsem milovník všech zvířat a nejvíce právě psů. Mám dva, ale starají se o ně moje rodiče, protože kdyby ten pes byl pořád se mnou, trpěl by, protože bych na něj neměla čas, který potřebuje. Nicméně pokaždé, když mám čas, jsem právě u nich a věnuji jim můj zbytek volného času. Na nic jiného už ten čas nezbývá.
V těchto týdnech nás zasáhla pandemie koronaviru, kvůli které se toho moc nesmí. Jak vás to zasáhlo?
Ze začátku jsem to nesnášela moc dobře. Měla jsem totiž velkou šanci, abych si splnila svůj sen a dostala se na olympiádu. Proto jsem s tím dost bojovala, ale pak se nad to povznesla a řekla si, že pokud by mi to bylo souzeno letos, budu makat dál a vyjde to příští rok. A taky jsem ráda, že teď mám o něco více času na pejsky a kamarády.
Na vodě vám to jde, o tom není pochyb. Takže se ještě nabízí jedna otázka na odlehčení – v čem tak úplně šikovná nejste, v čem máte reservy?
Jsem spíše technický typ po tátovi. Proto mi spíše jdou manuální práce, chlapské. Jako je třeba štukováni, natahovaní lepidla perlinkou, a tak dál.
Třeba vaření zvládnu. Umím si uvařit, ale spíše to nemam ráda a moc mě to nebaví, ale člověk se stravovat musí (směje se), takže se v tom pomalu a jistě zlepšuji. Co je ale vyloženě moje slabá stránka? Jsem jako osoba introvert, proto se necítím dobře ve skupině mnoha lidí a dlouho mi trvá, než si k člověku najdu cestu. A také nejsem úplně dobrá v psaní. Momentálně píší bakalářskou práci a jednoduché to pro mě vůbec není.
Autor: LJ