Dlouhé roky byla ve sportovní redakci televize Nova jedinou ženou mezi moderátorkami Inna Puhajková. To už ale neplatí. Na obrazovky pomalu proplouvá talentovaná Nikola Červinková (20). V rozhovoru pro ATT Sport Zone vyprávěla mimo jiné i o tom, že jí zkušenější Inna rozhodně nehází klacky pod nohy, ale neustále jí se vším pomáhá.
Co vás přiválo do světa sportovní žurnalistky?
Pocházím z Pardubic, kde je řada sportů na skvělé úrovni. Přirozeně jsem tak nějak od malička sporty sledovala. S ohledem na moje rodné město mám velmi ráda hokej, dostihy či plochou dráhu. Sama jsem pak závodně tancovala a hrála basketbal. I když jsem na střední škole studovala obchodní akademii, snila jsem o práci sportovní novinářky. V Pardubicích však žádná škola s takovým zaměřením není, takže jsem tento obor šla studovat až do Prahy na vysokou. Ještě před maturitou jsem ale dojížděla z Pardubic na stáže do televize Nova a pak z toho byla i pracovní nabídka, za což jsem byla strašně ráda. A tak to celé začalo.
Co tedy teď na Nově přesně děláte?
Jsem ve sportovní redakci a mou hlavní pracovní činností je práce redaktorky/reportérky. K tomu jsem začala uvádět dopolední sportovní zpravodajství.
V redakci jste spolu s Innou Puhajkovou. Nemohu se nezeptat, jestli vás nebere jako konkurenci?
Právě, že naopak. Velmi si rozumíme a Inna mi se vším pomáhá a podporuje. To je často potřeba, jelikož ten mužský kolektiv občas není jednoduché krotit. Máme ale v redakci obecně skvělou partu lidí a pořád se smějeme. Pamatuji si, jak jsem byla během stáže vyplašená z toho, že jsem najednou mezi všemi těmi známými lidmi. Postupem času jsem poznala, že jsou to obyčejní lidé, a že mezi nimi mohu mít spoustu přátel.
Takže už ani výjezdy za sportovci neberete nijak mimořádně?
Ne tolik, jako na začátku. Pochopitelně je ale skvělé, když mohu udělat rozhovor s Petrou Kvitovou, Karolínou Plíškovou či Dominikem Haškem. Všichni to byli moc sympatičtí lidé. Člověk je také může poznat trochu jinak. Velmi mi sedl třeba Pepa Dostál, to je velký sympaťák. Všechny však ráda poznám a pořád si toho vážím, že s takovými lidmi mohu pracovat.
Co říká na vše profesní úspěchy okolí?
Tak třeba učitelé si ze mě dělají srandu. Občas i spolužáci a kamarádi. Ale všichni mi fandí. A hlavně rodina. Ta je moc ráda, že se mi tohle povedlo. Třeba babička vždycky každého známého urguje, že budu v televizi, ta tím hodně žije. Ráda se mnou chlubí.
Jaké jsou vaše kariérní cíle?
Zní to sice jako klišé, ale chci se pořád zlepšovat v tom, co dělám. Já to ovšem beru tak, že už teď se mi povedlo něco, o čem jsem si dřív nenechala ani zdát. Ráda bych dělala pořád to, co dělám teď a uvidíme. Nicméně všechno, co do budoucna přijde, překoná moje cíle a ty pomyslné laťky. Už teď to beru jako úspěch.
A na závěr mám pro vás malou podpásovku. Řeknete takhle veřejně, ve kterém sportu plavete a bojíte se o něm vyprávět světu?
Tak na to mám úplně jasnou odpověď. Všechny bojové sporty. Přeci jen, jsem holka, a tak k tomu nemám až tak blízko. Navíc je tam často spousta krve a to moc nemusím. Nehezky se na tu krev kouká.
Autor: LJ