Normálně vám na magazínu ATT Sport Zone přinášíme rozhovory. I tenhle článek interview obsahuje, ale jde spíše o blog šéfredaktora Lukáše Jůdla. Ten si chtěl vyříkat staré neshody z hokejbalového hřiště, kde kdysi bojoval proti hokejovému obránci Ondřeji Smetanovi. Udělal to právě přes tento rozhovor/článek.
Hrál jsem hokejbal dlouhých třináct let. V roce 2008, když mi bylo 15, tak jsme se s týmem HBC KEB Kladno dostali z oblastního mistrovství ČR až do celorepublikového play off v Praze. V semifinále jsme vyřadili, tuším, Ďábly Praha, za které tehdy hrál Martin Réway. Zářil! Ve finále jsme na nájezdy udolali našlapaný Vsetín, který zase táhl už tehdy vynikající Dmitrij Jaškin.
Pokud bych se dnes zeptal Martina Réwaye, který přišel shodou okolností na zkoušku do Kladna, nebo se zeptal v NHL hrajícího Dmitrije Jaškina, jestli si mě pamatují, asi by jen kroutili hlavou. Já sám už si na zápasy proti ním moc nepamatuji. I když jsem proti oběma na 100 % hrál. Dodnes ale vím, že jsme je už tehdy v naší kabině znali. A báli se jich. A obdivovali je. Byli jinde. Věděli jsme, že se budou hokejem jednou živit.
Někdy v sezoně 2010/2011, když mi bylo nějakých sedmnáct, tak jsme hráli s Jungle Fever Kladno semifinále proti Litoměřicím. Na nájezdy jsem měl v té sezoně, i těch předchozích, úspěšnost přes 95 procent. Nájezdy byly moje parketa. Pak mi šlo běhání, přes malou výšku i hra do těla. Bojoval jsem, dával góly, ale také dost provokoval a fauloval. A o tom tento článek vlastně je.
V těch sedmnácti byl mým hlavním koníčkem právě hokejbal a o budoucím zaměstnání jsem nijak moc nepřemýšlel. Jak jsem se pak dostal ke komentování hokeje a sportovní novinařině? To by bylo na dlouhé povídání. Každopádně jsem dlouho komentoval zápasy Kladna ve druhé nejvyšší lize. Za Litoměřice či Ústí nastupoval obrovitý obránce Ondřej Smetana. I proti němu jsem hrál. A moc dobře si ho dodnes pamatuji.
Proti němu jsem hrál právě za Jungle, když on byl hvězdou Litoměřic. Na hřišti jsme se rádi neměli. Řekněme, že jsme oba byli klíčovými hráči svých týmů a tak jsme proti sobě hráli hodně. Už když jsem komentoval jeho zápasy, pokaždé jsem si vybavil naše vzájemné boje. I to, jak jsme si nadávali. Dlouho jsem se na to chtěl Ondry zeptat.
Když přišel Ondra Smetana do kádru Rytířů na zkoušku, byla to konečně ta pravá příležitost, jak zavzpomínat a zakopat pomyslnou válečnou sekeru. Ale… Pamatuje si mě vůbec? “Ano, vybavím si to. To semifinále s Kladnem mám pořád v paměti. Vyřadili jsme vás až na pátý rozhodující zápas. Tehdy to hraní za dorost Litoměřic, to byla moje nejdelší hokejbalová éra,” usmíval se Ondřej Smetana.
Hokejbalu se už nevěnuješ?
Dva roky jsem už hokejbal nehrál. Šel jsem si ho zahrát jen občas po sezoně. Jak už jsem říkal, hrál jsem hlavně v dorostu. V týmu Litoměřic se mnou hrálo ještě několik dalších hokejistů a nikdo z nás vůbec nestřídal. To bylo fajn, příjemné zpestření po sezoně. Vždycky byl pro mě sice hlavní hokej, ale hokejbal byl ideální doplněk.
Pokaždé, když jsme proti někomu hráli, tak jsme věděli, kdo v tom týmu přišel na hokejbal z hokeje. Takové hráče jsme rádi neměli. Proto ani tebe moc ne. Dávali ti to soupeři sežrat?
Většinou to tak vážně bylo. Když přišel někdo z hokeje, tak do něj soupeři šli víc, než do ostatních hráčů. Já to ale moc neřešil. Hokejbal jsem si šel zahrát pro zábavu, že mě to bavilo a chtěl jsem se zpotit.
Jsi ještě v kontaktu s někým z Killers Litoměřice?
Určitě jsem. Hlavně tedy s těmi, se kterými jsem hrál v tom dorostu. Někteří už skončili, někteří ještě hrají. Občas si napíšeme, nebo se potkáme v Litoměřicích, když tam někdy někam zajdu. Společně pak i na ta hokejbalová léta vzpomínáme. K těm klukům mám blíž, než ke klukům z áčka, protože tam je ani moc neznám. Za chlapy jsem totiž hrál jen pár zápasů o play off.
Jsi jedním z mála litoměřických rodáků, kteří se prosadili v profesionálním hokeji. Vybavíš si ještě nějaké další?
To jsi mě docela zaskočil. Nejznámější je asi Michal Birner, který teď hraje v Liberci. Toho tam občas i vídáme. Pak hraje v profi soutěžích třeba Dominik Málek, za Slavii chytá Martin Michajlov. Známý byl také Kamil Kreps, ale ten už skončil. Na další už si asi nevzpomenu.
Ty v hokeji hodně pendluješ mezi Litoměřicemi a Ústím. Nevyjdou ty kluby pro tebe nastejno?
Já teď bydlím v Ústí. V Litoměřicích jsme se navíc po sezoně na další spolupráci nedohodli. V březnu se mi navíc narodila dcera, tak už jsem nechtěl pendlovat a zůstal jsem v Ústí.
A neplánovaně do toho přišlo Kladno…
Ano, odvíjelo se to od toho, že mezi Kladnem a Ústím vznikla nedávno spolupráce. Rytířům se nějací obránci zranili, tak zavolali do Ústí a řekli mi, abych v Kladně doplnil ty obranné řady. Doufám, že to v Kladně vyjde, a že tady dlouho pobudu. Než k této možnosti došlo, tak jsem bavil s rodinou, že nějaký čas teď budu v Ústí, abych mohl být s malou dcerou. Ale přišlo do toho to Kladno a tak doufám, že to vyjde a já tu zůstanu.
Trenéři jsou s tvými výkony zatím spokojeni, ale jak se v Kladně zatím cítíš ty osobně?
Poslouchá se to sice hezky, ale pořád mám před sebou velký kus práce. Nejsem v Kladně na milion procent, nic není jisté. Budu se o to ještě muset porvat a pak uvidíme. Ale cítím se zatím dobře, jen je škoda, že se moc nevyhrává, i když to je příprava…
Autor: LJ