Hilgertová. Toto příjmení se každému jistě vybaví s křestním jménem Štěpánka, která pod ním vybojovala mimo jiné dvě zlaté medaile z olympiád. Pokračovatelkou slavného příjmení Hilgertová je Štěpánky neteř Amálie, která by mohla svou příbuznou brzy napodobit. V rozhovoru pro ATT Sport Zone mimo jiné vyprávěla o častém srovnávání obou kajakářek i svých dosavadních úspěších, kterými její kariéra teprve začíná.
Jaké byly vaše sportovní začátky?
Sportovní začátky jsem měla hodně pestré. Než jsem se dostala k vodě, tak jsem zkusila spoustu jiných sportů. Jako malá jsem chodila do tanečků, hrála pingpong, badminton, tenis, zkoušela jsem orienťák ale nejdéle jsem vydržela jezdit na koních, u toho vypadlo, že i zůstane, kdyby mě rodiče bývali nevzali na vodácký festival.
Takže ani vzhledem k tomu, že máte v rodině veleúspěšné předchůdce nebyl kajak ihned od začátku jasnou volbou?
Právě, že vůbec ne. Mám dva starší sourozence a ani jeden z nich pádlovat nezačal. Já jsem jako malá byla hodně vzdorující dítě a natruc jsem taky nechtěla jezdit, protože mě to samotnou nebavilo. Naši se navíc rozhodli, že nám to nutit nebudou, takže z jejich strany nebyla přehnaná snaha nás do vodáckého prostředí tlačit. Přitáhl mě v podstatě kolektiv, když mě naši vzali na vodácký festival kam jeli za svými kamarády a já si tam našla ty svoje. Navíc mi to docela šlo, což mě ze začátku hodně motivovalo. Teta Štěpánka mě z úplného začátku moc neovlivňovala, jezdila jsem na úplně jiné závody než ona a v závodnickém prostředí jsme se začali potkávat až daleko později. Když se setkáváme mimo vodu při rodinných příležitostech, řeč se točí kolem spousty věcí, nejenom kolem pádlování.
Když Štěpánka vyhrála první zlato na olympiádě, byl vám rok. Při jejím druhém úspěchu vám byly už tři roky. Asi si to ale vůbec nevybavujete, že?
To nevybavuji, no (směje se). Samozřejmě znám příběh za oběma úspěchy, ale jen z vyprávění. Osobně jsem prožívala až její závodní jízdu v Londýně, kdy jsem jí strašně přála aby to vyšlo a nakonec z toho bylo 4. místo, které pro mě ale i tak bylo opravdu obdivuhodné. Až když se člověk sám postaví na start velkých závodů a zkusí si na vlastní kůži třeba obhajovat titul, pochopí, jak těžké to je. Nemluvě o tom, že slalom se během její kariéry změnil téměř k nepoznání a ona na všechny tyhle změny musela reagovat.
Těch otázek, ve kterých vás srovnávají s tetou, případně jinak spojují, je asi často spousta. Zvykla jste si?
Jo, je to furt (směje se). Jsem tak už zvyklá víc než dost. Chápu proč se na to všichni ptají, teta je výjimečná osobnost. Ze začátku mi to vadilo hlavně proto, že já jsem za sebou velké úspěchy neměla, takže dost často mi přišlo, že rozhovor se dělá hlavně kvůli neteři Štěpánky než kvůli Amálii Hilgertové, ale teď, když už mám pár medailí i já, tak jsem s tím v pohodě, protože mám pocit, že už se ten rozhovor dělá trochu i kvůli mě.
Jistě jste měla díky tetě v rámci vaší přípravy spoustu výhod. Přesto, nestalo se vám někdy, že by vám to někdo v negativním slova smyslu nějak předhazoval?
No, řekla bych, že výhody jsem měla spíš kvůli rodičům. Zaprvé vyrábí vodácké vybavení a taky měli u vody spoustu kamarádů, kteří mě pak brali na soustředění, kam bych se asi jinak nedostala, protože bych jezdila jenom se svým oddílem, do kterého bych jako malá poprvé přišla. Já naopak pořád jezdila po různých místech s různými lidmi a to mě hodně bavilo. S USK, kde od začátku jezdím, jsem vlastně jako malá neabsolvovala jediné soustředění. Teta mě ale vzala na moje úplně první soustředění to tepla, do Jižní Afriky, kde jsem s nimi absolvovala vlastně svoje první pořádné soustředění v životě, to bylo fakt super.
Vy už jste ve svých 23 letech dosáhla na pár cenných úspěchů. Co je ale pro vás ten hlavní cíl sportovní kariéry?
Já vím, že líp zní něco jako medaile z olympiády, nebo z mistrovství, ale pro mě je teď cíl se prostě zlepšovat. Nechci se na něco konkrétního upínat, protože třeba jen účast na olympiádě je v našem sportu, kde je jen jedno jediné místo, už sakra úspěch. Navíc na sobě vidím, že nejspokojenější jsem tehdy, když mám pocit, že na něčem pracuji a baví mě to. Takže se chci spíš soustředit na tuhle práci, která pak plodí i ty konkrétní výsledky.
Jak a kde nejraději trávíte volný čas?
To hrozně záleží. Když jsem unavená z tréninků a mám dost, tak nejradši v posteli u seriálu. Když ale během sezóny už jen ladíme a energie je víc, tak nejraději prozkoumávám s kamarády místa, kde zrovna jsme, nejlíp místní kavárny nebo přírodu. V delším volnu po sezóně pak nejraději vypadnu úplně pryč, někam do zahraničí. Zatím vede surfování v Portugalsku.
Vy jste naťukla cestování. Preferujete raději hory a zimu? Nebo spíše teplejší destinace a moře?
Mám ráda obojí, zima je pro mě teď vzácnější, protože během ní vždycky odjedeme do Austrálie, takže občas ani nevidím za celý rok sníh. To je důvod, proč mi letos moc nevadí, že nikam nepoletíme. Těším se, že vyrazím na hory. Obecně jako vodáci ale tíhneme spíš k létu, protože zimu máme spojenou s chozením na vodu v šedivé Praze a nikoliv s krásnou inverzí na kopcích hor.
Autor: LJ