S dalším naším novým partnerem nás spojuje silný příběh i velká vize. Velmi si vážíme našeho přátelství a máme za sebou několik sportovních akcí, kde se vzájemně inspirujeme. Ragby je opravdovým fenoménem, tradičním sportem a kulturou, která staví na principech férovosti a respektu.
Když jednou ragby pochopíte a proniknete do něj, zcela vás pohltí a zamilujete si tento sport na celý život. A přesně to se stalo i nám. A proč dívčí ragby? Na to jsme se zeptali bývalého kapitána reprezentace mužů ČR, nyní prezidenta a profesionálního trenéra velkopopovického klubu Ing. Josefa Bláhy.
Jste bezesporu silným vizionářem. Co vlastně ve Velkých Popovicích budujete?
Světový unikát (smích). Založili jsme ryze dívčí ragbyový klub pro holčičky od tří let po dospělé ženy.
Za tím vším stojí i váš silný osobní příběh s novým začátkem. Můžete nám nastínit, co se stalo?
Nevím, jestli stojí za tím vším, spíš mi umožnil jiný pohled na život, ve kterém nechci ztrácet ani vteřinu,protože nikdy nevíme, kolik je nám dáno času, a za svými sny bychom měli vyrazit teď hned. Tak jsem ve svém „druhém“ životě hodil všechny zbytečný strachy za hlavu a vyrazil.
Můžete být trochu konkrétnější?
Určitě. Mám bipolární poruchu (maniodeprese). Před deseti lety jsem při jedné z mých depresivních epizod skočil pod vlak, který jel sedmdesátikilometrovou rychlostí. Ale protože jsem byl „namakanej“ ragbista (smích), tak jsem přišel pouze o levou ruku nad loktem. Učil jsem se znovu chodit, jíst, provádět hygienu atd.
Když o tom mluvíte, tak se usmíváte. Jak to?
Protože tohle přežít je zázrak, ale asi jsem tady měl zůstat. Získal jsem tím ohromnou pokoru a zároveň zdravé sebevědomí. Nastudoval jsem si v literatuře, o jakou nemoc se přesně jedná, zjistil jsem, že ji měl můj dědeček, a přistupuji zodpovědně k léčbě, i když úplně vyléčit se nedá. Nemoc se stala mou součástí a ne mým protivníkem, kterého musím jako „správnej“ sporťák přeprat. Tuhle strategii jsem volil při prvních zkušenostech s depresí, a ta mi nefungovala. Teď to beru tak, že někdo má vysoký tlak, jiný hemoroidy, no a já holt bipolární poruchu a nemám levou ruku. No a co. Hlavně se z toho nepos*at. Pořád mi toho v mém životě zbývá strašně moc, mám super rodiče, bezva ségru, dvě úžasný ženy, i když jednu bývalou (smích), čtvrté zdravé dítě na cestě a moje životní vášeň = ragby se stala mou prací. Proto se usmívám. Klíčové je totiž, kdo v čem vidí životní štěstí a úspěch.
Jak vlastně vzniklo vaše partnerství s ATT Investments?
Na sportovním semináři v Nymburce jsem se postavil před celým sálem „naobhajobu“ prezidenta florbalové unie, který přednášel o tom, co stojí za neuvěřitelně úspěšným vzestupem florbalu jakožto sportu v ČR. Pár kolegů z jiných sportů ho slovně napadlo, že je to stupidní sport, který to má strašně jednoduché a krade nám (myšleno ostatním sportům) děti. Když už to zopakoval třetí kolega, tak jsem to nevydržel a řekl jsem pár věcí od plic (smích). Něco ve smyslu, že si každý může o florbalu myslet, co chce, ale býval to v ČR také malý sport, třeba jako ragby, ale dotáhl to mezi nejlepší čtyřku na světě. Nehledě na obrovskou základnu, kterou v současné době má. Pak jsem dodal, že osobně to mám tak, že se od úspěšných chci učit a pozorně jim naslouchám. V Česku jim ale jejich úspěch závidíme, nebo alespoň popliveme. Po této přednášce mě oslovil „nějaký chlápek“ jménem Míra Zadák (majitel ATT) a řekl mi, že jsem správný lídr a že by všechno, co jsem řekl, podepsal. Večer jsme šli na pivo a zjistili, že toho máme mnoho společného, a to od zvedání se ze životního dna až po pohled na sport jako fenomén.
Čím vás obchodní společnost ATT Investments zaujala?
Zatím jsem měl vaši společnost spojenou pouze s osobou Míry Zadáka, ale protože tvrdím, že ryba smrdí od hlavy, myslím si, že hodnoty, které vyznává Míra, bude chtít i od lidí, kteří pro něj pracují. Mě oslovil úplně jednoduchými a základními vlastnostmi, ke kterým by se naše společnost měla opět navrátit. Život mu dal také lekci pokory a sebe disciplíny, vždy přesně splnil to, co mi slíbil, nejen obsahově, ale také časově. Má velké sebevědomí, ale ne ve smyslu povyšování se nad ostatní, ale moc dobře ví, v čem je jeho síla, a jde si tvrdě, ale čestně za svým. Během našich jednání vždy choval plný respekt k mé práci a mým názorům. V neposlední řadě se furt směje, a to já rád (smích). Pokud se těchto hodnot bude držet celá firma ATT Investments vůči svým klientům, bude i nadále velice úspěšná.
Máte své tréninkové metody. Mohl byste je trochu popsat?
Mé metody a tréninky vychází z úplně jiného pohledu na sportovní výchovu dětí a mládeže, než je ve většině sportovních klubů, a také se liší od toho, jak jsem byl od mých pěti let trénovaný na ragby já. Z holčiček od tří let chceme vychovávat v první řadě sportovkyně, a poté až ragbistky. Ve většině sportovních klubů jsou děti zatěžovány pouze jedním sportem s tlakem na výkon, resp. výsledky. V našem, byť ragbyovém, klubu jsme jednoznačně zaměřeni na proces. Sportovní výsledky mládeže nepovažujeme za prvořadé. Klíčové je, zda holky dělají kvalitativní posun v rozvoji svých schopností, nabývání nových dovedností, a hlavně jestli je to baví. Proto jsme se vydali multisportovní cestou, takže trénování ragby pro nás má v určitém věku stejnou váhu jako trénink atletiky ,gymnastiky, házené, basketbalu nebo juda. V mládeži můžeme tedy výsledkově zaostávat, ale v pozdějším věku se nám to stokrát vrátí.
Kam jste se všude se Strong Girls podívali a co chystáte dál?
Jelikož v České republice není mnoho dívčích týmů, cestujeme s holkami hodně po Evropě. V loňském roce jsme hráli turnaje v rakouském Klagenfurtu nebo Vídni, polské Lodži nebo německém Heidelbergu. Letos to budou opět rakouské a německé turnaje, navíc jsme dostali pozvánku do francouzských Mét a na Ukrajinu. Začal jsem již také plánovat turné po Kanadě, ale na to bude potřeba více financí.
V ragby se hráči hodně respektují a tento sport má i díky tomu pevné zásady a hodnoty. Co tě na ragby nejvíce baví?
Nejdříve bych rád ty ragbyové hodnoty vyjmenoval: ČESTNOST, NADŠENÍ, SOUDRŽNOST, RESPEKT a DISCIPLÍNA. Teď se zamyslete nad tím, jestli bychom tyto hodnoty neměli prosazovat i v našich životech nebo třeba ve vaší firmě A o to v ragby přesně jde. Jednoznačně přesahuje svými hodnotami hranice sportu. Co se týče ostatních sportů, netroufám si nic doporučovat, ale můžu ukázat příklad rozdílu z posledního Světového poháru v hokejbale v Bratislavě, kde jsem mohl být osobně. Kanaďané nebyli spokojeni s výkonem rozhodčích a po zápase nepodali našim hráčům ruce. To se mi za čtyřicet let, co hraji ragby, nestalo, a to jsem hrál na reprezentační úrovni, ligové úrovni, nyní hraju za starý pupkatý pány a věř mi, že to to na všech úrovních při ragbyových zápasech pěkně jiskří (smích).
I přes váš hendikep jste stále aktivním ragbistou. Máte nějaké motto či myšlenka, která vás inspiruje?
Mám dvě: „Když nejde o život, tak jde fakt o h*vno.“ a „ Největší handicap mají lidé v hlavách.“
Autor: JH