Sedmadvacetiletý český reprezentant v biatlonu Adam Václavík prožil hodně těžkou sezonu. Kvůli pandemii koronaviru přišel o mistrovství Evropy i světa a dlouho se vypořádával s narušenou fyzičkou. To nejhorší už má ale za sebou a v rozhovoru pro ATT Sport Zone mimo jiné vyprávěl o tom, jak se těší na olympiádu v Pekingu, kde si však netradičně nebude moci vyzkoušet tamní podmínky.

Na úvod naše tradiční otázka. Jaké byly vaše sportovní začátky?

Kladný vztah ke sportu jsem měl od malička a od páté třídy jsem začal chodit do sportovní třídy v mém rodném městě. Tam jsem dělal v podstatě všechny sporty, které byly k dispozici. Fotbal, atletika, lyžování, biatlon… V tu dobu jsem měl ještě dost energie skloubit vše dohromady a být všestranně zdatný. Později jsem se začal věnovat už pouze biatlonu.

Volba biatlonu byla ve vašem případě rozhodně správná. Máte stříbro z Evropy a za sebou i účast na olympiádě. Co bylo víc?

No věřím, že to byla správná volba (usmívá se), i když mě to kdysi táhlo hodně i k fotbalu nebo pouze ke klasickému lyžování. Účast a starty na olympiádě pro mě zpětně byly asi víc, jelikož jsem si tím splnil jeden z mých největších sportovních snů, ale medaile na mistrovství Evropy byla taky super. Krásné vzpomínky mám i na mojí první juniorskou medaili na mistrovství Evropy juniorů, na domácí půdě v Novém Městě na Moravě. Rád také vzpomínám na období, kdy jsem byl první dvacítce ve světovém poháru. To jsem byl ještě mladý a perspektivní (směje se).

Absolvoval jste řadu závodů v různých zemích, včetně zmíněné olympiády. Na co z té mimosportovní stránky ze závodů nejraději vzpomínáte?

Většinou máme závodní program tak nabitý, že není moc čas se někam podívat nebo něco zažít, ale občas se samozřejmě něco naskytne. Například jednodenní výlet právě v Jižní Koreji sezonu před olympiádou, kde jsme vyrazili do města poznat trochu místní kulturu, a to se mi moc líbilo a zažili jsme i celkem dost srandy. Potom jsem byl několikrát na závodech v Rusku, třeba konkrétně na Sibiři, to je zážitek sám o sobě. Tam je to “jiný” svět. Těch zážitků a historek je samozřejmě spousta, ale to bylo na delší povídání…

Zdroj: facebooková stránka Adama Václavíka.

Jistě nebudete chtít u jedné olympiády zůstat. Vyhlížíte už Peking?

To rozhodně nechci a Peking vyhlížím. Samozřejmě mám vysoké ambice, ale člověk se musí v olympijské sezoně, která je vždy specifická, umět správně mentálně nastavit, aby ho očekávání a stres ve finále moc nesemlel a spíše neublížil. Jinak jsem v Pekingu nikdy nebyl a ani zbytek týmu, letos nám bohužel kvůli covidu zrušili generálku, která je vždy v místě dějiště rok před olympiádou. Sbíráme různé data a informace, co zhruba můžeme očekávat, a na co se připravit, ale ve finále budeme muset být připraveni pravděpodobně na všechno. Od vysoké nadmořské výšky až po proměnlivé počasí, bude to asi divočina, uvidíme.

Otázek na pandemii je všude plno a já bych se na to ani neptal, ale vás to docela potrápilo. Byl jste pozitivní 25 dní a kvůli tomu přišel o několik závodů. Můžete popsat, jak vás to ovlivnilo a jak se cítíte dnes?

Bohužel jsem se tomu nevyhnul stejně jako x dalších sportovců. Ta sezona byla celkově taková specifická a kvůli covidu zvláštní, ale s tím jsme bohužel museli všichni počítat. Neměl jsem nějaký extra závažný průběh, ale té pozitivity, a přitom jsem byl navenek spíše negativní, jsem se nemohl dlouho zbavit. Nejvíc mě mrzí, že nákaza přišla během přípravy na Slovinsku v tu nejhorší možnou dobu a přišel jsem kvůli tomu o dva vrcholy sezony, tedy o mistrovství světa a Evropy. Po návratu zpět do stopy jsem se ale do konce sezony už nedostal do ideální formy a celkově jsem nebyl ve své kůži, takže mě to poznamenalo víc než jsem čekal. Nicméně už je to za mnou, nevrátím to a musím zaklepat, že se aktuálně cítím dobře, takže věřím, že letošní sezona proběhne výrazně lépe a spravím si chuť. 

Vás to táhne vedle biatlonu i k surfu a dalším sportům. Jaké jsou tedy ty vaše nejoblíbenější koníčky?

V našem sportu se člověk dostane často do určitého stereotypu, takže když se příležitostně naskytne, nebo je nějaká možnost netradiční formy sportu, hned jdu do toho. Surfování jsem si zamiloval, ale abych se to naučil, potřeboval bych víc času a ideálně i moře v Česku, takže třeba až po konci kariéry. Jinak si moc rád zahraji fotbal, hokej, tenis a po sezoně rád zajdu třeba na snowboard, když máme po sezoně. Vše je pro mě příjemná změna a forma určitého odreagování i koníčku.

Co dalšího ještě rád děláte ve volném čase?

Když už nějaký volný čas máme, tak nejradši trávím čas s těmi nejbližšími. Jinak se ještě snažím skloubit sport se studiem vysoké školy, což se ne vždy ideálně daří, ale letos už bych měl dokončit magisterské studium, tak to snad vyjde. Taky nepohrdnu dobrým jídlem a spánkem.

A jaké jsou vaše ambice v biatlonu do budoucna?

Do budoucna bych chtěl mít v biatlonu a mých výkonů, respektive výsledků, hlavně radost, protože ta se občas vytrácí víc než je třeba, a to je špatně. Jinak samozřejmě přemýšlím, co dál po kariéře, protože nikdy nevíte, co se ve vrcholovém sportu může přihodit. Zatím mám nějaké představy, ale k ničemu se neupínám. Až začnu novou životní etapu po mé sportovní kariéře, uvidím, co se naskytne, ale věřím, že se neztratím a najdu si práci, která mě bude v ideálním případě bavit a naplňovat. 


Autor: LJ