Ledové koryto, nízké saně, rozběh a pak závod hlavou napřed. To je skeleton, v Česku stále ještě méně rozšířený sport. Přesto má své zástupce a jedním z nich je Anna Fernstädt, pokud chcete tak Anna Fernstädtová. Skeletonistka, která na olympiádě v Pchjongčchangu obsadila skvělé šesté místo a je juniorskou mistryní světa, závodí od sezony 2018/19 za Česko. Před tím hájila německé barvy, ale jak přiznala v rozhovoru pro ATT Sport Zone, má rada obě země, odkud pochází její rodiče (otec Němec, matka Češka).
Máte českoněmeckou krev. Je vám nějaká z těch zemí bližší?
Beru to tak, že mým domovem jsou obě země. V Německu pořád trávím dost času, žila jsem v tam od jednoho roku. Babičku, dědu a další členy rodiny mám zase v Česku. Když jsem začala jezdit za Česko, přestěhovala jsem se s mamkou do Českých Budějovic, taťka s bráchou zůstali v Německu, takže si můžu vybírat, kde trávím čas. Ale v sezoně jsem stejně pořád na cestách.
Jaká byla vaše sportovní minulost a jak jste se dostala ke skeletonu?
Dlouho jsem se věnovala gymnastice a voltiži, což je gymnastika na koni. Když jsme se ale přestěhovali z Frankfurtu do Berchtesgadenu, tak tam se nedala gymnastika dělat na takové úrovni, a jelikož je to město v horách a na prvním místě jsou zimní sporty, bylo jasné, že půjdu zkusit nějaký z nich. A protože jsem už byla na dost sportů ve 14 letech stará, tak jsem se šla podívat k dráze, která je kousek od našeho domu. Tam mi řekli, že na saně jsem stará, na boby moc mladá, ať zkusím skeleton. A u toho už jsem zůstala.
Můžete popsat váš trénink?
V období závodů mám tréninky na dráze a k tomu atletické tréninky. To jsou sprinty, různé skoky, nebo jdeme do posilovny. Někdy mám dráhu dvakrát denně a k tomu ještě atletiku. V létě se věnuji jen atletice. Potřebuji dynamiku na start, takže trénink je hodně zaměřený tímto směrem. Co se místa tréninku týče, tak je to hodně pestré. Trénuji v Berchtesgadenu, v Praze, kde sídlí Olymp, který mě hodně podporuje, pak také v Českých Budějovicích a tento rok jsem byla hodně v Polsku, kde žije můj trenér. Absolvovala jsem také tréninkový kemp v Kanadě, kde je ledový trenažér, takže jsme se hodně věnovali právě startům. Obecně se dá říct, že můžu trénovat kdekoliv, kde je atletický stadion a posilovna.
Skeletonu se věnujete od 14 let, máte za sebou olympiádu, a přesto jste uvažovala, že s tímto sportem právě po olympiádě skončíte. Co vás vedlo k tomu pokračovat?
V Německu se objevily nějaké problémy, které už moc nechci rozebírat. Obecně se dá říct, že mě skeleton přestával bavit, neměla jsem z něj radost jako dřív. Nezačínala jsem s tímhle sportem proto, abych vyhrála mistrovství světa, abych jela na olympiádu. Prostě mě bavil, dělala jsem ho moc ráda. A když se mi tenhle pocit začal vytrácet, tak jsem zvažovala, co dál. Bylo jasné, že musím něco změnit a byla jsem rozhodnutá, že skončím v Německu. Česko mě přivítalo, všechny potřebné papíry se vyřídily, za což děkuji Českému svazu bobistů a skeletonistů, takže to dopadlo dobře a já se můžu dál věnovat skeletonu. A snad ho i díky mně pozná víc českých fanoušků.
Máte zlata z juniorských mistrovství či bronz ze seniorského, ale čeho si ve sportovní kariéře obecně nejvíc vážíte?
Nejradši vzpomínám na závody, kde jsem měla nečekaně dobrý výsledek. Třeba moje první zlato v Evropském poháru, to byl šok. Nebo 5. místo ve Světovém poháru ve Svatém Mořici, kde jsem o rok dříve zajela můj nejhorší výsledek. Díky tomu jsem se kvalifikovala na olympiádu. Nebo, když jsem v minulé sezoně vyhrála celkové pořadí Interkontinentálního poháru, a slyšela poprvé na stupních vítězů českou hymnu, která hrála pro mě. Třeba to nejsou ty největší úspěchy, ale jsou to moje nejhezčí vzpomínky.
Reprezentovala jste Německo, teď závodíte v českých barvách. Je v tom pro vás nějaký rozdíl?
Pořád si musím vzít helmu, rozběhnout se, skočit na saně a dostat se co nejrychleji do cíle. Takže v tom není rozdíl. Jiné je všechno okolo. Mám jiný tým, musím se starat o víc věcí, ale taky mi v hodně věcech pomáhá má agentura Sport Invest, vážím si i podpory firmy Toi Toi, která mě sponzoruje. Řekla bych, že moje dosavadní úspěchy jsou pro Česko důležitější, protože skeleton tady moc lidí nezná, tak snad i díky mým výsledkům bude populárnější. V Německu byla velká konkurence, tam když skončíte na mistrovství světa mezi nejlepšími, bere se to jako samozřejmost. Myslím, že český skeleton a fanoušci obecně si mých úspěchů víc váží a víc je ocení.
Jaké jsou vaše sportovní cíle a mety, na které chcete dosáhnout?
Základní věcí pro mě je, abych měla ze skeletonu nadále radost, což je základ úspěchu. Sportovní cíle jsou jasné: i do třetice vyhrát titul juniorské mistryně světa, ráda bych byla také v elitní desítce Světového poháru a samozřejmě velkým cílem je účast na příštích olympijských hrách.
Jaké sporty ráda děláte, vedle skeletonu?
Gymnastiku pořád miluju. Ráda vyrazím do hor. V zimě, po sezoně, chodím lyžovat. Taky bych se moc ráda naučila tancovat, ale na speciální kurz teď nemám čas. Jinak dělám všechno, co se nabídne, a co mě baví.
A jaké sporty máte ráda jako fanynka? Případně, jestli máte nějaký oblíbený tým nebo sportovce…
Nejvíc sleduji gymnastiku, ráda se koukám na atletiku, zápas, karate, skoky na trampolíně, krasobruslení, biatlon, snowboard, skikros, všechny freestyle disciplíny na lyžích i snowboardu. Snažím se ale sledovat všechny sporty, abych měla přehled, co se děje. Sleduji velké turnaje ve fotbale, hokeji, díky své agentuře Sport Invest jsem navštívila i mistrovství světa v rychlobruslení, kde jsem se potkala s Martinou Sáblíkovou, nedávno jsem byla i na mistrovství světa ve veslování, kde jel Ondra Synek. No a samozřejmě sleduji boby, ne jen kvůli českým klukům, se kterými trénuji, ale taky proto, že na bobech jezdí v Německu i můj brácha.
Jaké máte koníčky a co děláte ráda ve volném čase?
Když mám volno, což není moc časté, tak vyrazím na dovolenou, nebo jsem doma s rodinou. Často se snažím jezdit do Turnova, kde mám pejska a část rodiny. Když mám nějaký volný den mezi tréninky, tak ráda navštěvuji kamarádky. A taky hodně čtu, baví mě vaření a pečení. Teď navíc začnu studovat Vysokou školu finanční a správní, takže si budu muset najít čas i na učení. Někdy taky musím regenerovat. Je toho dost, ale nemám problém ani s tím, že nějaký den nedělám vůbec nic.
Autor: LJ