V roce 2019 se stala novou tváří společnosti ATT Investments pro Slovensko úspěšná biatlonistka Paulína Fialková (26). Vítězka zimní univerziády, účastnice světových pohárů a dvou olympiád je také úspěšnou absolventkou studií na právnické univerzitě. V rozhovoru pro ATT Sport Zone vyprávěla mimo jiné i o tom, jak dokázala skloubit vrcholový sport, studium a osobní život dohromady.
Když se člověk podívá na váš životopis, musí žasnout, kolik jste toho v šestadvaceti letech dokázala. Jak jste zatím zvládala skloubit vrcholový sport, olympiády a studium vysoké školy dohromady?
Bylo to těžké období, nebudu tvrdit, že to šlo vždy levou zadní. Ale na druhou stranu se musím přiznat, že jsem měla štěstí na dobré lidi na právnické fakultě UMB v Banské Bystrici, kteří mi vycházeli vstříc vždy, když jsem to potřebovala. Bylo pár let, kdy jsem odpočinek po sezoně musela vyměnit za knihy a zkoušky. Když jsem potřebovala opravdu dovolenou po fyzické stránce, protože jsem byla z náročné zimy plné závodů opravdu vyšťavená, musela jsem si vzít učení s sebou. Nyní se například usmívám nad tím, jak jsem si na Maledivách studovala podklady na diplomky. Ale člověk toho dokáže opravdu hodně. Jen musí přestat fňukat, že je toho dost, a zakousnout se. Já jsem velmi cílevědomý člověk, to mi asi pomohlo úspěšně ukončit i to právo.
Biatlon je v Česku a Slovensku stále více sledovanou disciplínou. Není to ale stále tak rozšířený sport, jako třeba tenis nebo fotbal. Jak jste se k biatlonu dostala?
Pocházím z vesnice Čierny Balog ve středním Slovensku. V této oblasti byl biatlon už dávno známý, neboť v blízkosti se nachází Osrblie, kde se konaly v minulosti i světové poháry v biatlonu. Rodiče se rozhodli využít mou nadměrnou energii v něco užitečného. Otec mě vzal na trénink biatlonu do klubu biatlonu Čierny Balog a už to šlo. Jako dorostenka jsem odešla do většího klubu v Osrblie, později jako vrcholová sportovkyně do VSC Dukla Bánská Bystrica.
Věnovala jste se v mládí ještě jiným sportům, než byl biatlon?
Naši nejdříve uvažovali nad plaváním, ale rychle pochopili, že já a studená voda v bazénu, to nikdy dohromady nepůjde. Od osmi let dělám biatlon a to až dodnes.
Odehrávalo se vaše dětství v režimu trénink/škola?
Moje dětství bylo perfektní, neměla jsem čas a ani energii vymýšlet aktivity mimo sport, protože ten mi bral hodně energie. Nikdy jsem toho však nelitovala. Od začátku jsem sport brala velmi zodpovědně, protože jsem měla vždy svůj cíl a šla jsem si za ním, dokud jsem ho nedosáhla. Pak jsem si dala další. Škola šla sice na vedlejší kolej, ale známky byly stále velmi dobré, takže jsem neměla problémy. Občas jsem zvládla i diskotéku nebo jiné aktivity, tehdy mé tělo ještě lépe regenerovala a trénink nebyl tak těžký.
Je náhoda, že se vaším rodičům narodily dvě tak skvělé biatlonistky? Nebo máte někde v DNA zakořeněnou střelbu, lyžování a další prvky potřebné k biatlonu?
Moje rodiče měli ke sportu vždy blízko, ale nikdy nedělali žádný vrcholově. Takže je to náhoda (usmívá se).
Máte za sebou už dvě olympiády. Když byste se vrátila o pár let zpátky, napadlo by vás, že se na olympiádu dostanete?
Moje cíle byly vždy postupné. Jako dítě jsem nesnila, že pojedu na olympiádu. O té jsem začala uvažovat až později. Když jsem dosáhla jednodušších cílů. Například jsem nesnila ani o své první olympiádě v Soči, protože jsem na ni neměla jak po fyzické, tak ani mentální stránce. Nebyla jsem na tak důležitou událost dost vyzrálá. Doplatila jsem ale na systém, ve kterém se na olympiádu ve slovenském biatlonu dostane každý, kdo umí běhat a střílet. Není totiž z čeho vybírat. Naštěstí mě “facka”, kterou jsem tam dostala, nezlomila, ale nakopla dopředu.
Kdy jste vy a vaše okolí začali vnímat, že ve vašem sportu převyšujete ostatní?
Když jsem začala vyhrávat slovenské žebříčky ve své kategorii a často porážela i starší a zkušenější dívky.
Jak to vypadalo u vás doma se sestrou? Panovala rivalita, nebo jste se navzájem podporovaly a trénovaly spolu?
Byla tam pouze zdravá rivalita. Ale ta je prospěšná. Ne vždy jsme trénovaly spolu, neboť je o dva roky mladší a byla v jiné kategorii, i s jinou výkonností. Srovnávalo se to až když přišla do žen i ona. Od té doby jsme vlastně sparingpartnerky.
Měla jste nebo máte nějaký sportovní vzor?
Ano, mám. Například slovenského chodce a mého kamaráda Mateje Tótha, ale také Veroniku Zuzulovou.
Čeho chcete během vaší kariéry ještě dosáhnout?
Všeho, co jen půjde. Dnes už jsou mé cíle ty nejvyšší, a když je naplním, mohu v klidu skončit.
V Česku se nedávno řešil předčasný konec Gabriely Koukalové. Mrzelo vás, že svět přišel o tak úspěšnou biatlonistku?
To je každého individuální rozhodnutí, kdy usoudí, že ho sport už nenaplňuje. Svět o ni nepřišel, vždyť neumřela. Její výkony a úspěchy si ale určitě budu pamatovat já i mnoho dalších.
Co ráda děláte, když máte volno? A u čeho nejvíc vypnete hlavu?
Když mám volno, tak ho nejraději trávím relaxováním s mým přítelem, rodinou a kamarády. K tomu dobré jídlo, a pak mi už nic nechybí.
Vaše kariéra bude ještě dlouhá, ale jistě myslíte o krok vpřed – asi i proto jste studovala právnickou fakultu a úspěšně ji dokončila. Budou vaše kroky po konci sportovní kariéry směřovat právnickou cestou?
Zatím neuvažuji o tom, že bych se věnovala právu, i když mé angažování v oblasti sportovního práva nevylučuji. To ještě ukáže čas. Nyní si umím představit milion věcí, které bych jednou dělala ráda.
Společnost ATT Invetsments se zabývá prodejem investičního zlata a šperků. Jak vy vnímáte investování do zlata či šperků?
Šperky jsou prý nejlepším přítelem každé ženy. A stejně jich nikdy není dost, čili takovou investici do svých poloviček, milí páni, určitě schvaluji. Investice do zlata se doporučuje na uchování hodnoty peněz. V budoucnu nad tím budu uvažovat.
Do čeho je podle vás nejlepší v dnešní době investovat?
Když má člověk postaráno o bydlení, práci a auto, tak až tehdy může uvažovat o investicích různého druhu. U mě by to byly buď nemovitosti nebo šperky.
Jakým dárkem vám dokáže někdo blízký udělat radost?
Třeba do šatníku si raději nakupuji sama dle vlastního vkusu. Co se však dárků týče, tak si myslím, že šperk nikdy, nikdy, nikdy nezklame.
Autor: LJ