Ve 29 letech už toho má ve sportu, ale i v životě hodně za sebou. Hokejista Andrej Nestrašil prorazil do NHL, dostal se na mistrovství světa, ale potkalo ho také vážné zranění, které mu změnilo pohled na svět. O všech těchto životních etapách mluvil útočník ruského Metallurgu Magnitogorsk v rozhovoru pro ATT Sport Zone.

Vzpomenete si na to, jaké byly vaše sportovní začátky?

Začal jsem na Slavii, ačkoliv jsem se narodil v Holešovicích. K hokeji mě přivedl táta a můj starší bracha. Více méně, co dělal on, to jsem dělal i já.

Jste rodák z Prahy, kde je mimo sport spousta dalších možností a pro sportovce je kolikrát lepší vyrůstat na vesnici než na sídlišti. Netrpěl jste trochu prostředím hlavního města?

Ano, jsem sice z Prahy, táta nás ale vedl od malička ke sportu. Jezdili jsme na kolech, hráli jsme tenis, squash, fotbal a další sporty. Praha v tomto ohledu nepředstavovala žádná velká omezení a určitě jsme kvůli ní žádným způsobem netrpěli.

Zdroj: instagramový účet Andreje Nestrašila.

Ze sídliště jste to dotáhl až do nejslavnější soutěže světa. Za mořem jste strávil devět let. Na co z této doby vzpomínáte nejraději?

Nejraději vzpomínám na čas strávený v Detroitu a pak naši lajnu v Carolině, kde jsem hrál s Ericem Staalem a Joakimem Nordströmem. Určitě jsem rád, že jsem si tři roky v NHL zahrál. Bohužel se stalo, co se stalo. Bylo by super si těch sezon zahrát víc, ale takový je hokejový život. 

Vedle NHL a juniorských soutěží jste působil také v American Hockey League, kde jste zvedl nad hlavu Calder Cup pro vítěze AHL. Jakou váhu pro vás tato trofej má? A jak to tehdy fanoušci Grand Rapids prožívali?

Fanoušci byli skvělí, v Michiganu hokej milují. Vážím si toho, že jsem mohl být součástí našeho vítězného týmu, ale v play-off jsem skoro nehrál, a tím pádem neberu moc tu trofej za vlastní.

Během vaší kariéry jste se musel vypořádat z vážným zraněním páteře a doktoři si dokonce mysleli, že už možná nebudete chodit. Vy jste se ale vrátil a navíc hrajete hokej dál. Jak vás tato věc ovlivnila?

No (zamyslí se), tato událost mě určitě ovlivnila. Jako člověka mě to změnilo, v myšlení. Ono to nějaký čas trvalo, než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Postupně to do té hlavy dojde a člověk ví, co to znamená a v životě to změní priority. Nějaký čas trvalo, než jsem se s tím vším srovnal.

Tohle těžké období je pryč a vy válíte v KHL, kde vás čeká další sezona. Kvůli koronaviru to ale asi bude trochu jiné. Jak se vám do Ruska vrací?

Do Magnitogorska se mi vrací dobře, v klidu. Léto bylo dlouhé, naštěstí jsme si ho stihli i trochu užít, takže se už těším na sezonu. Zrovna včera jsem přiletěl a hned potkal nové spoluhráče. Teď budeme muset být dva týdny v karanténě, ale pak už začne nový ročník, tak se těším.

Všiml jsem si, že máte rád vodní sporty, hodně se u vody fotíte. Čím to?

Tohle je popravdě spíše náhoda (usmívá se). Moje přítelkyně je z Michiganu, kde je hodně jezer, a tak vždycky v létě vyrážíme na loď a užíváme si sluníčka. Pak jsou z toho ty hezké fotky, ale z volnočasových koníčků mě momentálně baví asi nejvíce golf.


Autor: LJ