Je jedním z nejlepších českých skokanů na lyžích, ale najde si i další sportovní disciplíny, které ho baví. Reprezentant Čestmír Kožíšek v rozhovoru pro ATT Sport Zone říká, že považuje skákání na lyžích za jeden z nejbezpečnějších sportů na světě, a že při skocích strach příliš nemá. Mimo jiné mluvil i o svých zážitcích z olympiád, ale i jejich budoucnosti.

Jakožto rodák z Jilemnice jste měl asi hned jasno na jaký sport se dáte. Proč ale nakonec vyhrály zrovna skoky na lyžích?

V Jilemnici jsem se opravdu jenom narodil, jinak jsem celé dětství prožil v Lomnici nad Popelkou. Kde jsem i začal docházet na můstky, kam se i nadále velice rád vracím. Skoky vyhrály, i přes počáteční odpor, kdy jsem jako malé dítě vůbec skákat nechtěl. Možná proto, že je otec trenér, tak na truc – jak to děti mají. Ale následně tam byli kluci ze školky a měli jsme super partu, kdy jsme trávili podstatnou část dne i mimo tréninkové hodiny v areálu a dělali různé blbosti, hráli různé hry a domů se chodilo různými cestami.

Asi jako každé dítě jsem si prošel více sporty. Snad každý zkusil fotbal, takže ani ten mě neminul, jelikož jsem měl hřiště hned za barákem. Ale nejdéle jsem zůstal u atletiky, kde si zazávodím i teď (za klub AC Turnov) někdy ve skocích, ale pořád to má tu výhodu, že zde beru ze skokanského tréninku a techniku v atletice nějakým způsobem zvládám, ale zato tam není žádný posun vpřed spíše už dolů.

Jak vůbec vypadají takové začátky skokanů?

Často se lidé diví, že většina dětí začíná v létě. Zpočátku se učí jak stát na lyžích a sjíždí se z dopadu malých můstků. Následně se jde skákat, i přes nějaké pády na nájezdu to jde dále a postupem času se propracujete až k pěkným a hlavně asi i stabilním skokům, které umožňují jít zase na větší můstek, a to se opakuje. Po zvládnutí většího se jde zase na větší, ale tento krok zabere mezi jednotlivými můstky roky.

Já musím říct, že naštěstí mám takovou povahu, že se moc věcí nebojím, takže ani strach z výšky mě nepotkal, ale i kluci, kteří měli strach z výšky, tak byli schopní skákat a postupem času jim to přišlo běžné.

Máte i dnes před skákáním určitý strach?

Z mého pohledu jsou skoky na lyžích bezpečný sport, ač to tak nemusí úplně vypadat. Ale každý sportovec, který dělá svůj sport na vrcholové úrovni, tak ho musí ovládat a případný pád či zranění už jsou následky nějaké chyby či vnějšího vlivu, který nedokáže už úplně ovlivnit. U skoků a i jiných sportů bude platit, že je důležité po pádu jít zase skočit a urovnat se sám v sobě.

Co je při skákání na lyžích nejnáročnější pro tělo?

Nejnáročnější je letní příprava, kdy musíme natrénovat na celou zimní sezonu. To jsou nejtěžší tréninky, jak silově, tak i kondičně. A nakonec i to cestování, kdy trávíme zhruba 500 hodin ročně na cestách za můstky v zahraničí. Životní styl už je spojen se samotným sportem a ten se za tu dobu stal součástí. Já mám asi tu výhodu, jakou mám postavu a metabolismus, jelikož můžu více méně cokoliv, ale všechno to je o množství a samozřejmě v sezoně je váha důležitá, ale pokud jsem na váze, kterou mám mít, tak je někdy spíše problém ji udržet, než se dostat daleko přes.

Když je volno nebo volněji, co si dopřejete z toho, co si během sezony dopřát nemůžete?

Jak říkám, je to o tom, že můžu vše, ale jiní řeknou něco jiného. Je to o pestrosti a množství. Ale jinak já jsem dost na sladké, takže taková zmrzlina Ben&Jerrrys udělá radost vždy.

Co považujete za své největší úspěchy?

Největší úspěch je asi splněný dětský sen každého sportovce a to být na olympiádě. Z výsledků 3. a 4. místo SGP Hakuba a celkové 6. místo v SGP, 13. místo na letech v Harrachově i Kulmu.

Jak vzpomínáte na olympiádu v Pchjongčchangu? A to zejména s ohledem na aktuální situaci, kdy covid výrazně komplikuje organizaci olympiád?

Já více méně v dobrém, pro mě to byla jedna z lepších sezon, ale celkově se trápil celý tým. To aktuálně pokračuje i v této sezoně. S ohledem na další olympiádu si myslím, že letní již proběhne dle aktuální plánu a naše bude následovat, jelikož si myslím, že tam je dostatek času.

Říkají vám „létající Čestmír“. Nemohu se nezeptat, jestli to nebyl tak trochu záměr rodičů, aby vás takto příhodně pojmenovali už s úmyslem přihlásit vás na skoky?

Tak záměr rodičů to tak asi byl, ale nevím, zda to mělo úplně spojitost se seriálem, jelikož již můj děda se jmenoval Čestmír, pak následoval otec. Oba se pohybovali u skoků či severské kombinace, takže jsem měl vždy k tomuto sportu blízko z této stránky. Otec mě i brával jako malého na tréninky a soustředění s kluky, které trénoval, a když jsem začal skákat a dosáhl úrovně, že jsem byl schopný trénovat na můstcích jako oni, tak mě i trénoval. I díky jeho zásluze jsem určitě tam, kde jsem teď. A hlavně jako jediný vždy zůstává oporou a snaží se pomoct, ač to někdy nemá snadné semnou.

Jste také úspěšný student, respektive absolvent. Jak své vzdělání chcete jednou využít?

Letos jsem zvládl dokončit studium na UK FTVS, kde jsem získal magisterský titul a trenérskou licenci pro lyžování. Budoucí vzdělání v oboru je dost složité. Alespoň si to myslím, jelikož se stále snažíme dohnat svět a nic moc převratného se v dnešní době vymyslet nedá. Tak se můžu nadále vzdělávat v tom, co mě baví a budu více potřebovat v dalším působení.

A co rád děláte ve volném čase?

V posledních letech ho je méně a méně, když jsem studoval, tak jsem doháněl školu a teď pomalu všechen volný čas, který mám možnost být doma, tak věnuji rodině, která si mě doma moc neužije. Jinak si rád zahraji fotbal, volejbal i na tom kole se svezu.


Autor: LJ