Je jednou z českých hokejových nadějí budoucnosti. Jednadvacetiletý obránce Vojtěch Budík se po třech letech strávených v zámoří vrátil do Česka, kde si odehrál sezonu za rodné Pardubice a teď ho čeká nová výzva v podobě angažmá v Plzni. “Nejsem rodák z Holic, to mají na internetu špatně. Narodil jsem se v Pardubicích,” uvedl hned na začátek rozhovoru pro magazín ATT Sport Zone.

Jaké byly vaše hokejové začátky?

Začínal jsem ve čtyřech letech v Pardubicích. Na ledě jsem ale poprvé stál asi už ve třech letech, to bylo na rybníku. Od samého začátku jsem měl velkou podporu od rodičů a takhle to i zůstalo.

Patříte mezi velmi talentované mladé obránce a hokejem se živíte. Kdy ale nastal ten zlom, že jste tušil, že by mohl být hokej vaším povoláním?

Když mi bylo patnáct, šel jsem ze svojí kategorie o dvě úrovně výš, hrál jsem tedy s o dva roky staršími. I tak si vás ale nikdo moc nevšimne, ty mládežnické kategorie až tak moc nikoho nezajímají. Proto jsem se snažil makat dál a doufal jsem, že se tím hokejem jednou budu živit. To se nakonec tedy povedlo, snad to tak bude i nadále. Právě kolem těch patnácti se i začínali ozývat agenti, kteří o mě měli zájem.

Hokejisté se v mládí musí rozhodnout, kam chtějí, aby se ubíraly jejich kroky. Mohou buď hrát ligy s dospělými, dalšími možnostmi pak bývají odchody do Kanady či Švédska. Proč jste se rozhodl pro Kanadu?

Já šel do Kanady v sedmnácti letech. Říkal jsem si, že kanadská juniorská liga má kvalitu a dobrou úroveň. Člověk se může poměřit se skvělými hráči a efektivně se tam zdokonalí. Ke všemu je to i dobrá životní zkušenost. Mladý kluk tam žije sám, naučí se jazyk, hodně mu to dá do života. Tehdy mi to poradil i můj bývalý agent Patrik Štefan.

Zmínil jste všechny ty mimohokejové záležitosti, které s odchodem do cizí země souvisí. Nebál jste se toho?

Trochu jsem se samozřejmě bál. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem si tam na všechno zvykl. Anglicky jsem sice trochu uměl, ale stejně jsem tam musel chodit každý den na doučování. Za ty tři roky jsem se ale naučil hodně a nemám problém se kdekoliv domluvit.

Někteří hráči, kteří odejdou do Kanady, nezvládnou všechen ten tlak. Přeci jen je tam každý hráč tak trochu za sebe, aby se ukázal. Jaká panovala atmosféra ve vašem týmu?

Konkurence je v té lize a těch týmech vážně veliká. Já to ale nějak vydržel. Navíc si myslím, že jsem měl dobré spoluhráče. Hrál jsem WHL za tým Prince Albert Raiders. V kabině panovala dobrá atmosféra, nikdo se tam skoro nesnažil hrát na sebe. Pracovali jsme jako tým. Ne jako individualisté. Nikdy jsem třeba nezažil vážnou bitku na tréninku, jak to někde bývá. Jasně, občas tam byly nějaké provokace od ostatních, ale to vše v rovině srandy. I ty bitky, pokud na tréninku byly, tak pokaždé jen ze srandy. To bylo také o tom, abychom si je nějak nasimulovali. Ale že by tam měl někdo vyloženě nějaký nepříjemný konflikt, to jsem nezažil.

Na Kanadě je také zajímavé to, že hráči z jiných měst nebo ciziny bydlí u rodin. Můžete popsat, jak tohle funguje?

Já byl u stejné rodiny celé tři roky. Byli naprosto perfektní. Měli dva malé kluky, tak s těmi jsem si hrál, byla s nimi sranda. Ta rodina mi udělala vynikající zázemí a vážně se o mne po všech stránkách postarala. Jinak to funguje tak, že klub dává té rodině peníze na to, aby mi vařila a vše mi kupovala. Já se té rodiny jednou ptal, jestli ty finance jsou dostatečné a oni mi řekli, že občas jim nevystačí a ještě musejí nějaké věci doplácet. Je to ale bavilo a rádi to pro mě udělali. Ta rodina z toho tak nemá v podstatě nic, ale dělá to proto, že ji to baví.

Jak dlouho se ta “vaše” rodina podílí na tom, že poskytuje bydlení mladým hokejistům?

Ta moje rodina to dělala asi nějakých sedm let. Jsou tam ale rodiny, které to takto mají třeba deset let. První rok v tom domě se mnou bydlel ještě Šimon Stránský. Po něm tam šel Brendan Guhle, obránce, který si už zahrál v NHL za Buffalo a Anaheim. Přede mnou tam bydlel třeba Mark McNeill, kterého v prvním kole draftovalo Chicago, ale teď bude hrát za Linec.

Šimon Stránský a Vojtěch Budík v dresu Prince Albert (zdroj: instagram Vojtěch Budík).

Už jste se zmínil o NHL. Jak vzpomínáte na draft, kterým jste prošel v roce 2016? (pozn. vybrán v 5. kole Buffalem Sabres).

Je to vynikající zkušenost a parádní vzpomínka. Je to neskutečný pocit, když tam vyhlásí vaše jméno. Pak si jdete podat ruku se skauty a manažery, děláte tam rozhovory a fotíte se v dresu. O tom sní každý kluk. Po draftu jsem byl dvakrát na kempu Buffala, ale škoda, že jsem nakonec nepodepsal. To i přes to, že ta moje třetí sezona v Kanadě byla hodně povedená. Byl jsem nejvytěžovanější obránce, hrál jsem skoro 30 minut za zápas. Dávali mě na první lajnu soupeře, hrál jsem přesilovky i oslabení, ale Sabres mi stejně řekli ne. Odůvodnili to tím, že mají podepsáno už hodně hráčů. V NHL jsou na to restrikce, každý tým může mít jen určitý počet podepsaných hráčů a já se do těchto tabulek nevešel.

Možná jste se objevil ve špatnou dobu, že?

To také hrálo roli. Bavíme se o době, kdy Buffalo podepsalo jedničku draftu Rasmuse Dahlina. Navíc se v Sabres změnilo vedení a přišel tam i jiný manažer. Já byl draftovaný tím odvolaným manažerem a tak mi bylo trochu jasné, že ten nový manažer raději podepíše hráče, které on sám draftoval. Ten nový manažer nepodepsal žádného hráče z mého draftu, ale opravdu jen ty, na které si při draftu sám ukázal. Výjimkou byl samozřejmě Alexander Nylander, který dostal od Buffala smlouvu hned.

Přesto, že jste nakonec nepodepsal, jste rád, že si vás vybralo právě Buffalo? Nebo jakému týmu jste jako dítě fandil?

Jsem určitě rád, že jsem byl draftovaný Buffalem. Když jsem byl mladší, objížděli jsme turnaje s týmem HTM Přelouč a ten měl shodou okolností ve znaku toho buffalského bizona. Jinak jsem nikdy neměl vyloženě nejoblíbenější tým. Líbily se mi ale vždy takové ty tradiční. Detroit, Boston či Chicago. Také jsem fandil těm týmům, za které hrál Jágr (směje se).

Jak moc vás mrzí, že jste tu smlouvu s Buffalem nepodepsal?

Mrzí to hodně, byl to přeci jen můj cíl. Vždycky jsem chtěl hrát ten nejlepší hokej, proti těm nejlepším hráčům. Ale vím, že jsem pro to udělal všechno. Sen o NHL ale nevzdávám a beru to tak, že musím hodně makat, abych si vysloužil druhou šanci.

Už máte za sebou jednu extraligovou sezonu a ta další vás čeká. Bude to však v jiném dresu – ten pardubický jste vyměnil za plzeňský. Já začnu tím, co říkáte na hodně zajímavé změny, které provedlo Dynamo?

Pardubice opravdu hodně posílily. Přišel tam Jan Kolář, Robert Kousal, Jakub Štěpánek. To jsou nesporně kvalitní hráči. Z toho je vidět, že mají úplně jiné cíle, než tomu bylo loni, kdy jsme tam zachraňovali extraligu. Ono se tam také změnilo vedení, takže to i s tím hodně souvisí. Pardubice nejspíš čekají lepší zítřky.

Proč jste nechtěl v rodném klubu setrvat déle, ale zamířil jste do Plzně?

Těch důvodů bylo plno. Chtěl jsem se hlavně posunout dál. Dostal jsem nabídky ještě z nějakých jiných českých týmů, ale Plzeň mi přišla nejzajímavější. Potvrdil mi to i můj agent Michal Sivek, který to zařizoval. Líbilo se mi to trenérské obsazení v Plzni. Obráncům se tam věnuje Jaroslav Špaček, od toho se může mladý hokejista mnohé naučit. Spousta plzeňských hokejistů je v reprezentaci, i to je výzva. Zatím se mi v Plzni moc líbí, je tam perfektní zázemí a všechno mi tu teď sedí. Také věřím tomu, že mi v Plzni dají hodně prostoru, ten mi v Pardubicích nedávali. Já toho budu chtít využít a ukázat, co umím.

Čím to, že vás v Pardubicích tak nevytěžovali?

V přípravě jsem byl mezi beky nejvytěžovanější. Dařilo se mi a i tým hrál dobře, ale pak se začalo prohrávat, byli jsme v tabulce dole a prostor dostávali ti starší hráči. Kvůli tomu jsem moc nehrál. To samozřejmě chápu, jsem mladý hráč, kariéru mám na začátku. Spíš mě mrzelo, že tam přivedou některé hráče a těm dávají větší prostor, než vlastním odchovancům. Já jsem hrál v Pardubicích od malička, ale i tak hráli více nějací cizinci, než my Pardubičtí.

Co by měla mít nadcházející sezona, aby jste si po jejím konci mohl říct, že byla úspěšná?

Já šel do Plzně proto, abych jí pomohl udělat týmový výsledek. To je můj cíl. Chtěl bych, abychom byli úspěšní v extralize, ale také v Lize mistrů. Už jsem to v rozhovoru zmínil, ale chci se díky plzeňským trenérům také zlepšit já osobně. Bude to další sezona mezi muži a zároveň i další cenné zkušenosti.

Poprvé v kariéře si zahrajete proti rodným Pardubicím. Jaké to pro vás bude?

Bude to jiné, no. Zvlášť, když přijedeme s Plzní do Pardubic, kde jsem ještě minulou sezonu hrával. Určitě se ale budu chtít ukázat. Jsem i připravený na to, že na mě budou pardubičtí fanoušci bučet. Kvůli tomu, že jsem odešel. Ale uvidíme, jak to bude vypadat.


Autor: LJ