Chtěla být jako její brácha. Proto se jako dítě vrhla na hokej a v mládežnických kategoriích se potkávala během zápasů s útočníkem Jakubem Vránou, který hraje v NHL za Washington Capitals. Nakonec se ale Nikola Zdráhalová prosadila jako rychlobruslařka. Jakou roli v tom hrála Martina Sáblíková? A co dobrého umí uvařit, když studovala gastronomii? Nejen na tato témata se objevují v dalším rozhovoru pro ATT Sport Zone.
Vybaví se vám vaše sportovní začátky?
Začínala jsem asi jako každé druhé dítě, a to díky svým rodičům. Pro mě jako pro malé dítě bylo těžké vyhnout se sportovnímu životu, když byla naše celá rodina odjakživa sportovně založena. Hlavně by to stejně ani jinak nedopadlo, protože můj starší bratr hrával hokej a já ho měla za svůj největší vzor. Kde byl on, musela jsem být i já. Když ho nechala mamka ostříhat, tak jsem jednoho dne u babičky popadla nůžky a ostříhala se. Nedokázala jsem si představit, že bych byla někde, kde on by nebyl. Mamka sice chtěla, abych místo hokeje zkusila krasobruslení, ale já ji odmítla jezdit na ledě v šatičkách a bruslit na bruslích co mají zoubky.
Na rychlobruslení jste se vrhla až v roce 2011. Rozhodla jste se pro tento sport třeba i proto, že o rok dříve vyhrála Martina Sáblíková zlato na olympiádě?
Abych pravdu řekla (zamyslí se), nikdy dříve jsem nesledovala sport jako je rychlobruslení. Ten sport mi nic neříkal. Hodně se toho změnilo až po olympiádě dětí a mládeže v Liberci, kde jsem závodila právě v rychlobruslení, ač to bylo na kanadách a ne na speciálních rychlobruslařských bruslích. Jednoho krásného dne byla moje maminka hrozně aktivní a napsala trenérovi Petrovi Novákovi, zda bych ten sport u něj nemohla zkusit. Čekala na odpověď dva roky. No, a pak to všechno začalo.
Hodně rychle jste dokázala prorazit na světovou scénu, světový pohár. Čekala jste, že se v tomto sportu prosadíte, respektive prosadíte tak brzy?
Nemyslím si, že by tohle člověk dokázal nějak čekat, hlavně když od malinka dělal jiný sport. Začínala jsem s rychlobruslením v 15ti letech a už to bylo podle mého pozdě. Nevěděla jsem, zda mi to půjde nebo nepůjde. Byla to taková životní zkouška. Řekla jsem si, že jen čas ukáže, zda to bylo správné.
Je vám o 9 let méně než zmíněné Martině Sáblíkové, máte tedy dost času ji napodobit. Je tohle váš cíl, nebo jaké máte vyhlídky do budoucna?
Je sice mezi námi 9 let rozdíl, ale nikde není dáno, že ten sport budu ještě tak dlouho dělat. Uvidíme, co čas přinese. Pro mě je teď důležitá další olympiáda a pak se budu rozhodovat, co dál.
Zůstal vám ještě vztah k hokeji?
Vztah k hokeji mi zůstal a zůstane. Jednak mám na něj úžasné vzpomínky, ale i díky němu jsem poznala svojí nejlepší kamarádku a neskutečně moc dalších úžasných lidí. Bohužel ale nemám dost času na to, abych se jezdila dívat na zápasy. Když už ale taková možnost je, tak si ty chvíle neuvěřitelně užívám. Poslední hokejový zážitek byl minulý rok na mistrovství světa na Slovensku, kdy jsem viděla hrát za reprezentaci Jakuba Vránu. Hned se mi vrátila ta doba, kdy jsem hrála hokej a toho kluka jsem potkávala. Hrozně ráda vidím, že se mu tak skvěle daří. Už jako malý kluk byl hrozně talentovaný.
Dočetl jsem se, že jste studovala gastronomii. Dnes je v televizi i na internetu spousta kuchařský show. Máte nějaký pořad oblíbený?
Nemůžu tak úplně říct, že bych měla nějaký oblíbený kuchařský pořad, ale ráda sleduji MasterChef Česko. Je zajímavé, co v tom časovém limitu dokážou vykouzlit za jídlo.
A jaké pořady u vás v televizi převládají? Jsou to ty kulinářské nebo spíše sportovní?
Když už si k televizi sednu, tak se mockrát nestane, že si pustím sport nebo nějaký pořad ohledně vaření. Většinou sleduji seriály nebo kriminálky. Toho volného času zase není tolik, takže nemám nikdy problém najít něco, na co bych se chtěla podívat.
A máte nějakou kuchařskou specialitu?
Já nepatřím úplně mezi ty kuchařky, které mají své speciality (rozesměje se). Hodně receptů mám od své mamky nebo babičky, protože ty jsou pro mě ty nejlepší kuchařky. Hrozně ráda ale i vyhledávám recepty v knižní formě nebo pak sleduji kuchaře na sociálních sítích. Vaření mě baví a musím říct, že jsem se zamilovala i do pečení. Letos jsem zkusila pro taťku a bráchu upéct svůj první dort a celkem ho chválili. Jen doufám, že to nebylo jen proto, abych se neurazila (směje se). Uvidíme, třeba se vrhnu po ukončení sportovní kariéry do profese, která bude spojená s gastronomií.
Autor: LJ