Třicetiletá vodní slalomářka a kajakářka Kateřina Minařík Kudějová ví, že život má dvě strany mince. Na té jedné úspěchy, mezi které může zařadit zlaté medaile z mistrovství světa či účast na olympiádě, na té druhé ale přijímání nelehkých zpráv i krutá lékařská diagnóza. Teď se ale všechno vrací zase do správných kolejí, což Kudějová potvrzuje v rozhovoru pro ATT Sport Zone.

Vybavíte si vaše sportovní začátky?

Já mám dva sourozence, takže si umíte představit, jak to s námi měli rodiče těžké. Myslím, že se nás snažili zabavit všemi možnými kroužky a sporty, abychom se unavili a nezlobili. Já jsem u nás v rodině nejmladší a už od dětství jsem byla dost zarputilá a nutně jsem musela dělat vše, co dělali ostatní. Například si pamatuji, že když se sourozenci učili jezdit na lyžích, tak mě děda musel vozit na hůlce, jako bych jezdila na pomě. To jsem prý ale neuměla ještě ani chodit a lyžáky byly po bráchovi, takže byly obrovské. Lyžovat jsem se naučila asi také velmi brzy, protože ani poma se pode mnou nevytáhla a většinou cesty na horu jsem trávila ve vzduchu. S našima jsme chodívali i na běžky, ze začátku jsme jezdívali jen klasiku a později jsme se s tátou koukali na závody, na Kačku Neumannovou, a učili se podle ní bruslit (směje se). Se sourozenci jsme taky často hrávali pingpong, jezdili na kole, na bruslích. Naši s námi od dětství sjížděli řeky na lodičkách, dokonce jsme chodili i do vodáckého skautu, kde jsme jezdili na pramici. Vody jsem se nikdy nebála, asi od 5 let jsem totiž chodívala plavat a pak jsem dělala i synchronizované plavání, kterému jsem se naplno věnovala asi do 14 let. Taky si pamatuji, že jsem si často zkoušela různé sporty na propagačních akcích, jako třeba lezení. Velmi často mamku v takových případech přemlouvali, abych k nim začala chodit. 

Vy jste se dostala do nominace na olympiádu v Tokiu, start tam jste tedy měla jistý. Jenže slovo jistota je v dnešní těžké době trochu zavádějící, což je patrné i z tohoto příkladu. Olympiáda se totiž odsunula kvůli pandemii koronaviru. Mrzí vás to hodně?

V době, kdy se olympiáda odsouvala, jsem jistotu účasti ještě neměla. Takže jsem to vůbec neprožívala. V současné době to beru spíše jako výhodu. Před Riem jsme totiž měli na přípravu pouze tři měsíce, nyní to je celý rok. Bohužel, současná situace nám malinko brání v takové přípravě, kterou bychom si představovali.

Jste mimo jiné mistryní světa, ale na olympiádě jste už startovala v roce 2016. Co je pro vás s ohledem na současnou dobu, řekněme, vzácnější?

Ve vodním slalomu je účast na olympiádě veliká prestiž. Za Česko se totiž může zúčastnit pouze jedna loď v kategorii a ta si ji musí zajistit. Tím, že máme v Česku velmi vyrovnané závodníky, je tato nominace velmi těžká. A proto si jí neskutečně vážím, i díky další příležitosti bojovat o olympijskou medaili. 

Oficiální facebooková stránka Kateřiny Kudějové.

Člověk si někdy vybere období, kdy na něj všechno okolo padá. Vy jste musela překonat rakovinotvorné buňky a také pár smutných zpráv v rodině. Když to vše odeznělo a vaše operace dopadla dobře, už jste se těšila právě na Tokio, ale i to nakonec nevyšlo kvůli odkladu úplně podle plánů. Usmála jste se jen tomu a mávla rukou?

Myslím, že tohle období, kdy se nám hroutí svět, zažil každý. Je to dost nepříjemné období, ale díky němu si pak o to víc vážíme toho příjemného období. Věřím tomu, že to patří k životu a všechno to špatné, je pro něco dobré. Jen je potřeba to období přestát. Můj táta vždycky říkával, že čím víc takovýchto období zažiji, tím budu odolnější. A měl pravdu. Naučila jsem se spoustu věcí ignorovat a nezatěžovat se zbytečnostmi. Beru věci, tak jak jsou. A ne takové, jaké by mohly být.

Z vašeho instagramu je patrné, že vám voda nevadí ani ve volnu, když relaxujete. Platí pro vás, že nejlepší dovolená je v teple u moře?

Ano, to je pravda. Já miluji teplo, vodu a vlny, takže dovolená u oceánu při 30 stupních je pro mě ideální. Díky vodnímu slalomu hodně cestuji a poznávám nová místa, většinou bohužel jen v okolí slalomové dráhy. Nejvíce se ale vždy těším na zimní přípravu v teple, když cestujeme do teplých krajin. Například jsme byli v Americe, na Reunionu, v Mexicu, v Arabských Emirátech a v Austrálii. Mým favoritem je ale Nový Zéland. Jsou tam totiž neskutečně příjemní lidé a krásná příroda. Nejradši tam mám palmy a průzračně modrou vodu, která se dá pít rovnou z řek.

Naopak se moc nefotíte ve sněhu, v zimě. Teď u nás toto období začíná, takže to asi úplně není váš šálek, že?

Já se musím přiznat, že vážně špatně snáším zimu. Možná je to způsobené tím, že i v zimě chodíme pádlovat na vodu, takže jsem neustále zmrzlá. V zimě chodíme často i do bazénu, já sice strašně ráda plavu, ale nesnáším ten první pocit, když lezu do té vody. Po sauně do ledové vody třeba nevlezu vůbec. Takže si vážně neumím představit, že bych jela na dovolenou na hory, to pro mě prostě není dovolená. 

A co ráda děláte ve volném čase?

Když je venku zima, tak si strašně ráda zalezu do postele, pustím si film a u toho piju horký čaj. Můj favorit je teď Teekanne čajík. S Tomem (manželem) si často taky zapálíme krb a hrajeme společenské hry. Moje nejoblíbenější činnost je ale v létě, a to surfování, opalování a máchání se ve vodě (směje se).


Autor: LJ