Jméno Martin Macík reprezentuje Českou republiku na slavném Dakaru už druhou generaci. Otec Martin senior startoval na nejnáročnějším závodu světa v roce 2003, jeho syn Martin junior zažil svou premiéru v roce 2012 jako navigátor a poté i jako řidič. V rozhovoru pro ATT Sport Zone mluvil mladší z dvojice Macíků i o tom, že jeho sportem číslo jedna byl dlouho basketbal, i přesto to dál dotáhl v motorsportu.

Jaké byly vaše sportovní začátky?

Byly všelijaké (usmívá se). Profesionálně se věnuji pouze motorsportu, ale od dětství jsem si prošel téměř vším. Když mi bylo 5 nebo 6, táta mě naučil řídit motorku, od té doby jsem jezdil. Na škole jsem hrál a dělal snad všechny možné sporty kromě fotbalu, ten jsem neměl rád, protože ho hráli všichni. Od 11 let jsem začal intenzivně s basketbalem. Ten byl asi do mých 20 let na prvním místě. Mezitím jsem ale nezanevřel na cokoli, co má motor. Pak jsem si bohužel přetrhal vazy, řekl si, že na NBA to nebude, a začal se víc a víc věnovat motorsportu. 

Proč jste se rozhodl zrovna pro motorsport?

Od mala mě bavila právě motorka. Papíry na auto jsem si udělal ještě před 18. rokem věku, abych mohl řídit co nejdříve. Táta mi dával spoustu možností zkoušet, během jeho závodní kariéry, takže motorsport byla taková jasná volba.

Tvrdou prací jste se dostal až na nejnáročnější závod světa – Rallye Dakar. Jaká byla vaše cesta až na jeho startovní čáru?

Nejdříve jsem sledoval tátu v televizi a fandil mu na dálku. Pak jsem začal pro tým zpracovávat sociální sítě a media, to byl rok 2012. Rok na to jsem vyrazil na Dakar jako navigátor Vlasty Vildmana. Tenkrát to bylo jeho a tátovo rozhodnutí. Zajeli jsme spolu několik závodů od malých evropských až po velké, jako Silk Way Rally. A vyrazili společně na Dakar. Další rok to nebylo jinak, ale už jsem se na pozici navigátora necítil a chtěl jsem za volant. Zkusili jsme to, měl jsem příběh a celkem i rychlost. A díky mým sponzorům, kteří jsou se mnou až doteď, jsem mohl začít.

Jak si může laik představit vaší sportovní přípravu? Myslím to tak, že třeba u fotbalistů, hokejistů či tenistů je to jasné – běhání, posilovna. Jak je to ale u vás?

Jakmile děláte sport na profesionální úrovni, je to vlastně u každého sportu podobné. Chodím do posilovny, dělám různá cardio cvičení a hlavně se snažím sedět za volantem, jak jen to jde. Je to o praxi, potřebujete se vyjezdit. Zkušeností nikdy není dostatek. I motorsport je náročný nejen fyzicky, ale také psychicky. Proto je praxe hrozně důležitá. Každý rok zkouším i různé novinky, řídím také jiné stroje a vymýšlíme s trenérem nové cviky.

Zdroj: oficiální facebooková stránka Martina Macíka.

Jak se dá na Dakar trénovat v českých podmínkách? A to zejména s ohledem na to, že jsou v této době uzavřené hranice…

Za normálních okolností absolvujeme menší evropské závody a minimálně jeden závod v Africe (Maroko). K tomu jezdíme každý rok testovat do Tuniska, kde máme svoje zázemí. Jsme tam schopní nasimulovat stejnou zátěž jako na závodech, pro lidi i techniku. Zároveň tam jsou s námi naši fanoušci, kteří si testování také užijí. K tomu všemu přidávám ještě tréninky v Sedlčanské kotlině, kde jezdím s fanoušky i sám. Celkově tedy odřídím i 20 000 km ročně. Momentálně se už otevřely sportoviště, takže využívám právě kotlinu. Uvidíme, kdy vyrazíme na první závody, ale já doufám, že brzy.

Hodně cestujete. Užíváte si to, nebo je to naopak ta nejnáročnější část vaší profese?

Když jsem byl malý, nerad jsem opouštěl domov. Pak jsem odjel na rok do Austrálie a všechno se ve mně změnilo. Cestování mě baví, obzvlášť, když je to v rámci mé profese nebo s lidmi, které mám rád, s rodinou, s celým týmem Big Shock Racing nebo s přáteli. Jak říkám, musíte si to hlavně udělat hezký a zbytečně se nestresovat.

A co rád děláte ve volném čase, kterého jistě moc nemáte?

Pracuji. Žena mi říká, že neumím odpočívat a má tak trochu pravdu. Spojuji hodně práci a soukromí. Rodina se mnou bývá na trénincích, občas i na závodech, nebo se mnou vyrazí do práce. Jsem zastánce názoru, že cokoli dělám, mě musí bavit. Tím se pokaždé řídím. Nemohl bych pracovat jen na jedné věci. Takže závodění, marketing, média, kavárna Pilot Cafe a spoustu dalších činností jsou vlastně moje koníčky i práce zároveň.

Máte rád i jiné sporty? Třeba fotbal, tenis, hokej? Myšleno spíše jako fanoušek, či jako rekreační sportovec.

Jako rekreační sportovec určitě basketbal. Na víc bohužel není čas, takže aspoň pasivně sleduji po očku tenis a hokej. Celkově si myslím, že ve sportu, hlavně tam, kde je česká vlaječka, mám přehled.


Autor: LJ